Na vrcholu Afriky: Národní park Kilimandžáro ohrožují klimatické změny

Dominantu národního parku Kilimandžáro na severu Tanzanie tvoří stejnojmenná spící sopka: Její vrchol ční do 5 895 metrů nad mořem, a jedná se tak o nejvyšší africkou horu. Její tři sopečné kužely Kibo, Mawenzi a Shira se mimo jiné proplétají legendami lidu Chagga, který obývá území jižně a východně od masivu. Jejich příběhy vyprávějí třeba o četných hrobech slonů, jež jsou údajně do hory vyhloubeny. 

Jako první Evropan spatřil Kilimandžáro německý misionář Johannes Rebmann roku 1848. Jeho svědectví pak zažehlo nadšení dobrodruhů starého kontinentu, kteří toužili vystoupat na zasněžený africký vrchol: Nejprve se podařilo zdolat sopečný kužel Kibo – v roce 1889 na něm stanuli německý profesor geologie Hans Meyer a rakouský horolezec Ludwig Purtscheller.

Rozšiřujeme hranice

Místo v seznamu světového dědictví si Kilimandžáro vysloužilo i proto, že jde o největší samostatně stojící vulkanický masiv světa. Je dokonce tak rozlehlý, že se na jeho ploše nachází hned pět vegetačních pásem. Proměnil se v domov například 405 ptačích druhů a více než 1 800 druhů rostlin; z říše savců tam pak nalezli útočiště mimo jiné levharti afričtí, sloni, buvolové a antilopy. 

TIP: Ledový výstup na Kilimandžáro: Možná jeden z posledních, než led definitivně zmizí

Národní park vznikl roku 1973, tehdy ovšem zahrnoval pouze vulkanický masiv a část okolního horského lesa. Samotné UNESCO přitom prosazovalo, aby se rezervace rozšířila. Došlo k tomu v roce 2005, kdy se stal její součástí veškerý horský les, jenž sopku obklopuje. Přesto tamní fauna i flóra čelí ohrožení, neboť do bohatých porostů vyrážejí pytláci či sběrači medu a jejich vinou poté propukají masivní požáry. Tamní přírodě nedají vydechnout ani ilegální dřevorubci a ledovou pokrývku zase zmenšuje globální oteplování: Podle nejhorších scénářů odtaje už do roku 2032.