Tanzanie: Ve stínu Kilimandžára

Více než první dvě desetiletí existence Tanzanie stál v čele státu prezident Julius Nyerere, jehož socialistická politika poznamenala stát nejen na dobu jeho vlády.

Kousek od propasti

Nyerere zavedl v 60. letech 20. století v zemi kolektivistickou politiku nazvanou „Ujamaa“, což ve svahilštině znamená „společenství rodiny“. O Nyererem se často uvádí, že byl přesvědčen, že postupuje směrem ke stavu, který v zemi panoval před nástupem imperialismu a že Tanzánci vlastně už dávno jsou socialisté a potřebují se vrátit k vrozenému způsobu života. Bohužel pro prezidenta i pro zemi ale politika Ujamaa poslala ekonomiku Tanzanie ke dnu.

Na příkaz vlády byly vypalovány vesnice a lidé nuceni k přesídlení do kolektivních farem. V roce 1967 byl stát největším zaměstnavatelem v zemi. Kýžená produktivita se však nedostavila a pouze půjčky od Světové banky a Mezinárodního měnového fondu v roce 1975 zabránily státnímu bankrotu.

Zobrazit na mapě Googlu

Zemědělství a safari

V roce 1979 socialistické vesnice sdružovaly 90 % venkovského obyvatelstva, ale produkovaly pouze 5 % národního zemědělského výstupu. Země se pak musela potýkat s šestiletým suchem a válkou se sousední Ugandou. Tanzanie, kdysi největší africký exportér zemědělských plodin, se stala největším dovozcem zemědělských výrobků. Nyerere odstoupil od moci v roce 1985 a země začala uplatňovat ekonomiku volného trhu.

Dnešní tanzanská ekonomika je stále založena na zemědělství, které vytváří více než polovinu HDP, je zodpovědné za 85 % vývozu a zaměstnává zhruba 80 % lidí v produktivním věku. A to přesto, že z hlediska topografie a klimatu jsou k pěstování plodin způsobilá jen 4 % plochy země. Rovněž průmysl je orientován především na zpracování zemědělské produkce. Stát má ovšem velké nerostné zásoby včetně zlata, diamantů, uhlí a uranu a dalších minerálů. Před pár lety začala Tanzanie vyvážet zemní plyn. Země má také velké přírodní bohatství a několik proslulých národních parků včetně Serengeti. Stále významnějším zdrojem příjmů je tak turistický ruch.

Školství není pro všechny

Velkým problémem Tanzanie je výroba elektřiny. Zhruba 60 % energie je produkováno pomocí hydroelektráren, takže v období sucha dochází k výpadkům. Stejně jako rozvodná elektrická síť, je stále v začátcích tanzanské školství. Školní docházka je sice do 15 let povinná, ale před pár lety prováděné statistické výzkumy doložily, že ve skutečnosti školy navštěvuje jen asi 60 % dětí ve věku 5–14 let. Za základní docházku nemusí rodiče hradit žádné poplatky, ale stále na ně zbývá nákup uniforem, knih a školních potřeb, což je finanční zátěž, která je pro mnohé rodiny stále příliš velká. Navíc se ukázalo, že málo placení učitelé jsou v průměru přítomni ve škole jen o něco více než hodinu denně. Na druhou stranu ty děti, které mají příležitost dostat se k vyššímu vzdělání, přistupují k této příležitosti velmi zodpovědně, což by pro budoucnost východoafrické Tanzanie mohla být ta nejpodstatnější skutečnost.