Na návštěvě u sousedů: Galaxie v Andromedě, jak ji možná neznáte
Ve viditelném světle
Na takovýto vzhled M31 jsme zvyklí od dob větších pozemních dalekohledů. Hvězdný ostrov v Andromedě dělí od Země asi 2,5 milionu světelných roků a jeho průměr astronomové určili na 230 tisíc světelných let. Jedná se o spirální galaxii, která je vůči našemu pohledu částečně skloněná. Její hmotnost se pohybuje v rozpětí 300–400 miliard hmotností Slunce (nepočítaje temnou hmotu). M31 a Mléčná dráha představují dva největší objekty v Místní skupině. Navzájem se k sobě přibližují a zhruba za čtyři miliardy roků postupně splynou v jednu velkou eliptickou galaxii.
V ultrafialovém světle
Na M31 se zaměřily rovněž kosmické observatoře pozorující vesmír v oboru ultrafialového záření. Patřila mezi ně například družice NASA s názvem GALEX. Vzhledem k malé vzdálenosti a velikosti galaxie v Andromedě musela pořídit mozaiku snímků, z nichž astronomové následně sestavili přiloženou fotografii. Znázorněné prstence hvězdného ostrova reprezentují oblasti, jimž dominují mladé a žhavé stálice. Může jít o pozůstatek srážky, jež se odehrála asi před 200 miliony roků. Důsledek tehdejší kolize galaxií M31 a M32 představuje mimo jiné intenzivní tvorba hvězd.
V rentgenových paprscích
Galaxii v Andromedě můžeme pozorovat i v oboru rentgenového záření. Nový pohled představuje kombinovaný snímek vytvořený pomocí dvou evropských kosmických observatoří, jež fungovaly souběžně – dalekohledu Herschel pracujícího v oboru IR záření a družice XMM-Newton, jejímž úkolem je studium RTG záření. To bylo zakomponováno do infračerveného snímku M31 a znázorňuje ho modrá barva. V daném oboru se projevuje především dvojité jádro galaxie se dvěma černými dírami, umírající hvězdy blížící se konci svého života a také pulzary.
V infračervené oblasti
Mezi 110 objekty Messierova katalogu má galaxie v Andromedě číslo 31. V jejím centru leží superhmotná černá díra o hmotnosti 100 milionů hmotností Slunce. V oboru infračerveného záření lze dobře studovat například oblasti studeného prachu jako potenciálního zdroje pro vznik nových hvězd či přímo zrod stálic a planetárních soustav. Na snímku z družice Spitzer je možné spatřit několik rozsáhlých koncentrických prstenců kolem jádra hvězdného ostrova.
V rádiovém oboru
M31 lze studovat i v oboru rádiových vln. Snímek znázorňuje toto záření přicházející na vlnové délce 6 cm, jež zachytil radioteleskop o průměru 100 m v německém Effelsbergu. Zařízení je v provozu od roku 1972 a slouží mimo jiné ke sledování pulzarů, oblastí se vznikem nových hvězd a výtrysků hmoty z černých děr. Nová rádiová mapa hvězdného ostrova zobrazuje rozložení oblaků studeného plynu, a odhaluje tak místa, kde se mohou rodit nové stálice. Pozorování na rádiových vlnách může přispět k objasnění procesu tvorby hvězd a jejich planetárních soustav.
V záření gama
Kosmická observatoř NASA s názvem Fermi objevila v centru M31 silný zdroj záření gama, který může ukazovat na přítomnost temné či skryté hmoty. Nadbytek zmíněného záření (na snímku žlutobíle) v srdci hvězdného ostrova naznačuje neočekávané podivné aktivity v jeho středových oblastech. Paprsky gama představují formu záření elektromagnetického spektra o nejvyšších energiích, jež ve vesmíru produkují ty nejvíce energetické procesy. Urychlené částice šířící se téměř rychlostí světla vyvolávají vznik gama-záření při interakci s oblaky mezihvězdného plynu.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografiíNASA, ESA, Wikipedie
