Na kometách se nachází nečekané množství těžkých kovů

„Je velké překvapení, že jsme nalezli atomy železa a niklu v atmosférách téměř dvaceti komet, které jsme pozorovali za poslední dvě desetiletí, a to i u těch vzdálených, nacházejících se ve velmi chladném prostředí,“ říká Jean Manfroid z belgické University of Liège, který vedl výzkum komet.

Astronomové vědí, že těžké kovy se vyskytují v ledovo-prachových jádrech komet. Protože ale pevné kovy většinou za nízkých teplot nesublimují (nemění se v plyn), neočekávali, že je najdou v atmosférách chladných komet, které putují Sluneční soustavou ve velké vzdálenosti od Slunce. Páry železa a niklu byly nyní detekovány u komet nacházejících se ve vzdálenosti přes 480 milionů kilometrů od Slunce, což je třikrát dále, než obíhá Země kolem Slunce.

Železo a nikl

Členové belgického týmu detekovali v kometárních atmosférách zhruba stejné množství železa a niklu. Hmota v naší Sluneční soustavě, například v nitru Slunce nebo v meteoritech, ale obvykle obsahuje asi desetkrát více železa než niklu. Tento nový výsledek má proto zásadní dopad na to, jak astronomové chápou počáteční fáze vývoje Sluneční soustavy. A členové týmu se stále snaží rozluštit, co to znamená. 

„Komety vznikly asi před 4,6 miliardy let ve velmi rané fázi vývoje Sluneční soustavy a od té doby se některé z nich změnily jen velmi málo. V tomto smyslu jsou pro astronomy jako fosilie,“ upozorňuje spoluautor studie Emmanuel Jehin.

Vědci využili pozorování získaná spektrografem UVES (Ultraviolet and Visual Echelle Spectrograph), který pracuje ve spojení s dalekohledem ESO/VLT. Metodami spektroskopie analyzovali atmosféru komet nacházejících se v různých vzdálenostech od Slunce. Tento postup astronomům umožňuje odhalit chemické složení kosmických objektů, neboť každý prvek zanechává ve světle (a tedy spektru) unikátní otisk – sadu spektrálních čar.

TIP: Odhalená jádra komet: Fotografie, které pořídily družice z naprosté blízkosti

„Obvykle pozorujeme asi desetinásobné množství železa než niklu, ale v kometárních atmosférách jsme našli těchto prvků zhruba stejně. Dospěli jsme k závěru, že by mohly pocházet z vzácného materiálu na povrchu kometárního jádra, který sublimuje za nízkých teplot a uvolňuje železo a nikl zhruba v podobném množství,“ vysvětluje Damien Hutsemékers, rovněž jeden ze členů týmu belgických vědců z univerzity v Liège.

Členové belgického týmu doufají, že jejich studie představuje první kroky budoucího výzkumu. „Nyní začnou kolegové pátrat po těchto čarách i v archivních datech z jiných teleskopů,“ dodává Emmanuel Jehin. „Myslíme si, že to povede k nastartování nového zájmu o toto téma.“