Na kakaových plantážích v západní Africe dřou až dva miliony dětských otroků

Pětice chlapců se ohání mačetami na kakaové plantáži. Postupně zdolávají nepoddajnou divočinu, a připravují tak půdu k výsadbě dalších kakaovníků. Celou dobu mlčí, jejich tváře jsou bez výrazu. Je slyšet jen svistot čepelí cupujících zeleň a tupá kovová zadrnčení, když ostří narazí na tvrdší překážku.

Mladíci utekli z chudé Burkiny Faso na západě Afriky: Jednoduše nasedli na autobus směr Pobřeží slonoviny, kde chtěli najít práci na jedné ze stovek tisíc drobných kakaových farem. Jedná se o nejvýznamnější globální zdroj této plodiny, ale zároveň také o semeniště dětského otrokářství, které se nadnárodní společnosti vyrábějící sladkosti zavázaly vymýtit už před dvaceti lety. 

Veřejné tajemství

„Kolik ti je?“ ptá se reportér The Washington Post jednoho ze starších chlapců. „Devatenáct,“ odpovídá Abou Traore šeptem. Podle zákonů Pobřeží slonoviny by z něj tento věk dělal dospělého. Jenže zatímco mladík mluví, nervózně se ohlíží po jednom z farmářů, kteří je hlídají. Jakmile se ujistí, že si ho muž nevšímá, klekne si a nakreslí prstem do písku pravdivou odpověď: 15. 

Poté naznačí patnáctku také na rukou a dodá, že na kakaových farmách pracuje už od svých deseti let. Věk zbylých chlapců se příliš neliší: Jednomu je patnáct, dvěma čtrnáct a poslednímu třináct. Abou si pak postěžuje, že má hlad a bolí ho záda. „Přijel jsem do téhle země, abych chodil do školy,“ vysvětluje. „V lavici jsem však neseděl už pět let.“ 

Zvykli jsme si drancovat

Asi dvě třetiny světového kakaa pocházejí ze západní Afriky, kde podle údajů amerického ministerstva práce z roku 2015 otročí na plantážích až dva miliony dětí. Ani největší hráči na trhu, jako Hershey, Mars a Nestlé, přitom nedokážou zaručit, že nekupují surovinu zaplacenou utrpením nezletilých.  

S růstem světové ekonomiky si Američané zvykli slýchat zprávy, že se při získávání surovin porušují lidská práva a drancují se odlehlé kouty světa. V málokterém odvětví však podle expertů existuje tolik důkazů o protizákonné činnosti a zároveň o nesplněných závazcích ohledně nápravy jako v průmyslu zpracovávajícím kakao. 

Odsouzeni k nezdaru

O nutnosti změny se mluvilo již v roce 2001, kdy se lídři největších společností produkujících cukrovinky zavázali pod tlakem amerického Kongresu k řešení dětského otrokářství na plantážích s boby – do čtyř let se měla zavést taková opatření, aby nezletilí z farem zcela zmizeli. Aby však firmy uspěly, musely by překonat svody, jež děti do kakaových oblastí vábí. Zároveň by potřebovaly zavést značení, které by pomocí certifikátů oddělovalo kakao získané eticky od toho, v jehož pěstování hrálo roli otrokářství. 

Není tedy divu, že se velké společnosti podle viceprezidenta World Cocoa Foundation Timothyho McCoye zavázaly v roce 2001 k dohodě, která nemohla nikdy uspět: „Rozsah dětského otrokářství nebyl známý a nikdo nevěděl, jak se k řešení tak rozsáhlého problému postavit.“ Nadnárodní giganti sice pomáhali v zemi budovat školy, podněcovali vznik zemědělských družstev a radili farmářům, jak získávat kakao efektivněji. Za posledních 18 let investovali do zlepšení situace v přepočtu víc než 3,4 miliardy korun. Z jejich celkového zisku ve výši 2,3 bilionu se však jedná o drobné. A dětská práce bují dál.  

Selhání bez následků

„Společnosti investovaly vždy jen tolik, aby se měly na co vymluvit, pokud by si problému všimla média,“ tvrdí Antonie Fountain, ředitel organizace Voice Network, která s dětským otrokářstvím bojuje. „Vždycky dávaly málo a pozdě. A v současnosti tomu není jinak.“ Fountain dodává, že jsme se dětského otrokářství ještě nezbavili, protože nás k tomu nikdo nenutí: „Jaké jsou následky nedodržení termínů? Kolik pokut za svou neschopnost společnosti dostaly? Kolik lidí skončilo ve vězení? Žádní. Selhání zkrátka nemá následky.“ 

Dokončení: Čokoláda z dětských rukou: Proč se nedaří vymýtit dětské otrokářství? (vychází v neděli  15. září)

Většina otročících dětí žije na farmách svých rodičů, kde se musejí ohánět mačetami, nosit příliš těžká břemena a stříkat na rostliny pesticidy. Mezinárodní organizace považují tento druh práce za nejhorší formu dětského otrokářství. Její vymýcení je však komplikované, protože vyrůstá z jiného problému – z chudoby.