Mlčení kamenných obrů: Kulaté tajemství mexických Olméků

Když v roce 1925 stanuli archeolog Frans Blom a etnolog Oliver La Farge v bažinách dnešního severozápadního Tabasca v Mexiku u města La Venta, čekal je šokující nález: gigantické hlavy vytesané do čediče, dosahující velikosti až 2,5 metru. Představa o vývoji dějin i nadřazenosti evropské civilizace utrpěla další ránu – což ještě umocnilo pozdější zjištění, že obři v La Ventě zdaleka nebyli jediní: Starobylá civilizace ozdobila podobnými monumenty i další mexické oblasti a jednu guatemalskou. Ještě větší úžas ovšem vzbudilo jejich úctyhodné stáří: Sochy nalezené v Mexiku vznikly minimálně okolo roku 700 př. n. l., zatímco hlavy ze San Lorenza v Guatemale byly pohřbeny do země už kolem roku 900 př. n. l., a musely tak být podstatně starší. 

V kolébce lidstva

Vědci nakonec nalezený „poklad“ datovali do let 1500–400 př. n. l.: Tehdy v regionu vládli Olmékové, jež se považují za první kulturu ve Střední Americe a jednu z šesti kolébek lidstva (vedle civilizace Norte Chico v Peru, Er-li-tchou u čínské Žluté řeky, kultury v údolí Indu, starověkého Egypta a říše Sumerů). Olmékové jako první na americkém kontinentu ovládli matematiku i astronomii a budovali města s pyramidami. Mezi jejich nejvýraznější umělecká díla patřily právě kamenné sochy, jež později získaly přízvisko „olmécké hlavy“.

Dochovalo se jich celkem sedmnáct, jejich výška sahá od 1,5 do 3,4 metru a jejich hmotnost se pohybuje od 6 do 50 tun. Zobrazují zralé muže s plochými nosy a masitými lícemi, jejichž tváře mají podle některých badatelů negroidní charakter. Senzační – a dnes překonanou – teorii o „etiopských rysech“ olméckých hlav razil už na sklonku 19. století José Melgar y Serrano a někteří badatelé ji propagovali ještě v 70. letech minulého století.

TIP: V mexickém údolí Oaxaca objevili archeologové dávný palácový komplex

Dodnes nevíme, jak záhadní Olmékové monolity vytvářeli. Jejich stavba se každopádně musela pečlivě naplánovat a vyžádala si početnou lidskou sílu. Celý projekt byl nepochybně velmi nákladný, a mohli si jej tak zřejmě dovolit pouze movitější vládci. 

Silnice obrům na míru 

Všechny hlavy byly vytesány do čediče pocházejícího z pohoří Sierra de los Tuxtlas. Na tamních jihovýchodních svazích rozdělily vulkanické sesuvy horninu do velkých bloků, a stavitelé je tak nemuseli ze skály dolovat. Z kulovitých balvanů zkrátka vybrali ty, jež se co nejvíc blížily tvaru lidské hlavy. Tajemstvím zůstává, jak poté obří kusy přepravili na místo určení. Sochy byly totiž vztyčeny až 150 km od zmíněného pohoří! 

Krajina navíc kladla řadu překážek, včetně bažin, záplavových oblastí a zvlněného terénu. Doprava po řekách nebyla pro uvedený účel vhodná, Olmékové neznali kolo a nepoužívali tažná zvířata. Badatelé tak dospěli k vysvětlení, že pro přepravu monumentů budovali tito lidé dočasné silnice – celá staletí před kulturou Mayů. 

Vládci, hráči, nebo horníci? 

Všechny hlavy se pyšní výraznými helmami, přičemž část z nich zdobí vzadu uzel a u jiných jsou naznačena ptačí pera. Někteří badatelé došli k závěru, že sochy znázorňovaly panovníky jedné dynastie, čemuž by odpovídal i zajímavý detail: Zadní strana většiny hlav je totiž plochá, a možná je tedy stavitelé později přepracovali do podoby trůnů pro olmécké vládce. 

Podle jiných hypotéz ovšem sochaři nezachytili do kamene tváře vladařů, nýbrž hráčů rituální míčové hry. Další teorie v hlavách spatřuje horníky těžící vzácné kovy. Podobné závěry každopádně nevysvětlují účel soch ani proč je Olmékové později zasypali hlínou a pohřbili pod zem. Snad je chtěli uchránit před nepřáteli nebo šlo o součást rituálního obřadu.