Mexiko: S odkazem revoluce

Ze španělsky mluvících zemí je Mexiko tou nejlidnatější. Podle posledního oficiálního sčítání lidu, které proběhlo v roce 2000, žilo v tomto státě na jihu severoamerického kontinentu 103 milionů obyvatel. Dnes by to mělo být kolem 110 milionů, z nichž 75 % žije ve městech. V pěti největších aglomeracích (Mexico City, Guadalajara, Monterrey, Puebla a Toluca) je domov 30 % Mexičanů.

Mexicko-americké stěhování

Mnoho lidí s mexickou státní příslušností odchází za slibnější budoucností do USA. Naopak Mexiko je útočištěm pro největší v zahraničí žijící komunitu rodilých Američanů – v roce 1999 jich zde odhadem žilo kolem milionu, což činí 1 % mexické populace. Domov zde nalezlo i mnoho Argentinců, Brazilců, Chilanů, Kolumbijců, Peruánců či Kubánců.

Země je bohatá i na příslušníky různých etnik (většinou s různým podílem krve původních indiánů), ale spojujícím prvkem je víra – podle různých údajů je 75–89 % obyvatel římsko-katolického vyznání, což z Mexika dělá druhou nejpočetnější katolickou komunitu po Brazílii.

Mexiko se otevírá

Mexiko je historicky i geograficky spojeno s USA a do značné míry je na tuto zemi vázáno i ekonomicky. Přes mnohé „nevyřízené účty“, které spolu státy z minulosti mají, je ovšem postoj mexické vlády k USA už dlouho velmi střízlivý. Od Mexické revoluce v roce 1910 až do konce vlády prezidenta Ernesto Zedilla na přelomu 20. a 21. století, totiž Mexiko důsledně prosazovalo neutrální politiku nevměšování se do záležitostí jiných států. Tentýž postoj očekávala mexická vláda i od ostatních zemí.

Když se v roce 2000 dostal k moci prezident Vicente Fox, jmenoval ministrem zahraničí Jorge Castaňedu, který apeloval na větší otevřenost, přijímání zahraniční kritiky a větší zapojení země do mezinárodních událostí. Do té doby byla prakticky vyloučena například účast mexických ozbrojených sil na mírových misích OSN.

Zobrazit na mapě Googlu

Proti revoluci a drogám

Z doby, kdy se stát snažil o co největší nezávislost na mezinárodních společenstvích, zdědilo Mexiko jednu z největších armád světa, druhou největší v Latinské Americe. Počet jejích jednotek přesahuje půl milionu lidí a náklady na provoz šest miliard dolarů ročně. Ačkoli Mexiko nebylo po dlouhou dobu zapojeno do žádného ozbrojeného konfliktu, jeho vojsko si na nečinnost nemohlo stěžovat. Jednotky například zasahovaly v jihomexickém státě Chiapas proti hnutí EZLN (Zapatistická armáda národního osvobození), vycházející z odkazu revolucionáře Emiliana Zapaty. Zapatisté vyhlásili roku 1994 otevřenou válku Mexickému státu, ale po potlačení ozbrojeného povstání se uchýlili k nenásilným formám prosazování svých požadavků. Od počátku 90. let se armáda výrazně zapojila do boje proti drogovým kartelům.

Turisté zločinu navzdory

Pašování drog, které prosperuje díky hranici s USA, je vážným problémem. Obdobně je to s kriminalitou obecně – například počet vražd na 100 000 obyvatel ročně kolísá mezi čísly 11 a 14. Ačkoli se vláda snaží proti zločinu bojovat, jen malé množství Mexičanů má ve státní složky důvěru. V důsledku je občany hlášeno velmi malé množství zločinů.
Statistiky neodradí zhruba 20 milionů turistů, kteří jsou přilákáni krásami a kulturním bohatstvím této pozoruhodné země.