Mars Climate Orbiter: Omyl za miliony dolarů

Vědecká sonda Mars Climate Orbiter (MCO) se vydala do vesmíru 11. prosince 1998 na raketě Delta II z floridského mysu Canaveral a zamířila meziplanetárním prostorem k rudé planetě. Úkolem stroje o hmotnosti asi jen 340 kg bylo usadit se po 286 dnech letu na její orbitě a provádět měření s cílem zjistit, jak to bylo kdysi s existencí vody a především podmínek pro život na marsovském povrchu. V neposlední řadě měla MCO přenášet k Zemi data z Mars Polar Landeru, jehož dosednutí na planetu se plánovalo o tři měsíce později, v prosinci 1999. Ironií osudu skončila i jeho mise havárií – tvrdým dopadem na povrch po selhání přistávací sekvence. 

Zrádné jednotky

Od zkázy Mars Climate Orbiteru uplyne letos v září už 20 let. Prvního podzimního dne roku 1999, po příletu do blízkosti cílového tělesa, zažehla sonda raketový motor, aby zpomalila a aby ji zachytila gravitace Marsu. Vinou navigační chyby však klesla do pouhých 60 km nad povrchem, tedy o 100 km níž oproti plánu a 25 km pod bezpečnou hranici vzhledem k hustotě tamní atmosféry! 

Zdroj navigačního selhání se zanedlouho podařilo vystopovat k neuvěřitelnému faktu: Řídící tým firmy Lockheed Martin v Denveru, která NASA pomohla sondu postavit, vypustit a provozovat, používal při práci obvyklé americké jednotky vzdálenosti, jako jsou stopy či míle – zatímco řídící středisko vesmírné agentury v Jet Propulsion Laboratory (JPL) v Pasadeně počítalo všechno v metrickém systému! Nedorozumění zásadním způsobem zkomplikovalo výměnu navigačních dat mezi oběma skupinami. 

Konflikt jednotek vyústil v úplnou ztrátu sondy. Mise za 125 milionů dolarů skončila náhle, prakticky bez jakéhokoliv vědeckého přínosu. Vyšetřování ukázalo, že motor MCO se přehřál třením o husté vrstvy marsovské atmosféry a nedokázal dokončit brzdný zážeh v plné délce. Družice tedy buď vysokou rychlostí opustila gravitační pole Marsu a těžce poškozená zůstala coby mrtvé těleso na vlastní orbitě okolo Slunce, nebo se rozpadla v atmosféře rudé planety a její trosky skončily na tamním povrchu. Jelikož brzdění probíhalo z našeho pohledu za kotoučem Marsu, z posledních okamžiků mise nedorazila k Zemi žádná telemetrická data. 

Problém celého systému

Zdálo by se, že vina padá výhradně na hlavního kontraktora NASA pro zmíněnou misi, firmu Lockheed Martin. Skutečnost je však složitější. „Nikdo neukazuje prstem na Lockheed Martin,“ uvedl během vyšetřování nehody tehdejší ředitel JPL Tom Gavin. „Jde o problém celého systému. Jediná chyba jako tato by neměla způsobit ztrátu Mars Climate Orbiteru. Něco bylo špatně v našich systémových procesech, měli jsme si toho všimnout a napravit to.“ 

TIP: Co v astronomii znamenají úhlové stupně?

Havárie sondy zvedla v Americe hlasy proti dvěma jednotkovým systémům. Prezidentka Metrické asociace USA Lorelle Youngová obvinila Kongres z nedostatečného financování NASA, která tak nemůže převést všechny své procesy a technologie na metrickou soustavu. „V dnešní době, kdy v metrickém systému komunikuje veškerá sofistikovaná věda na světě, by dvě měrné soustavy ani existovat neměly,“ uvedla. Pro MCO však už bylo příliš pozdě.