Koule žhavých plynů: Co drží pohromadě Slunce a další hvězdy?

Kosmické objekty přibližně kulovitého tvaru – mezi něž jednoznačně patří i hvězdy – se nacházejí v tzv. hydrostatické rovnováze. Nastává u nich tedy rovnováha především dvou sil: Do centra směřuje gravitační síla, přesněji tíhová síla jako výslednice gravitační a odstředivé síly s původem v rotaci stálice; zatímco ven, proti gravitaci, směřuje síla související s gradientem neboli prostorovou změnou tlaku. Ve hvězdách má tlak dvě hlavní složky – vnitřní tlak plynu a tlak záření, které vzniká v centru při termojaderných reakcích a šíří se směrem k okraji objektu.

TIP: Jak dlouho by Slunce zářilo, kdyby náhle ustaly jeho termojaderné reakce?

Celý život stálice poznamenává souboj uvedených dvou sil. Spočívají-li v rovnováze, udržuje si hvězda přibližně svůj rozměr: Ani se gravitací nezhroutí, ani se tlakovou silou nerozepne do prostoru. V určitých fázích vývoje však může jedna z popsaných sil převážit. Stálice se pak může smršťovat, zvítězí-li gravitace, nebo naopak i explodovat, pokud náhle výrazně převáží síla tlaková.