Když ordinuje Dr. Google: Jak úspěšná je (samo)diagnostika pomocí internetu?

Určitě to znáte. Když vás postihne nějaká záludná choroba či zdravotní problém, první volbou je „diagnostika pomocí internetu“. Internetoví lékaři samouci jsou pak pro část vystudovaných lékařů černou můrou a bývají zhusta vysmíváni a parodováni. Slovutní lékaři se proto rozhodli ověřit, jak moc úspěšní jsou v diagnostice absolventi „Vysoké školy života“ v praxi.

Doktor David Levine ze Všeobecné nemocnice v Bostonu se svými kolegy uspořádal poměrně rozsáhlý online výzkum, kterého se zúčastnilo pět tisíc Američanů. Respondenti dostali simulovaný případ choroby, která měla postihnout jim blízkou osobu. Jejich úkolem bylo podle příznaků nemoc diagnostikovat a doporučit další postup, od domácí léčby až po okamžitý převoz do nemocnice. Pak měli udělat totéž s využitím internetu. Kromě toho měli účastníci experimentu zaznamenávat míru své vlastní úzkosti.

Na diagnózy „internetových lékařů“ dohlížel tým lékařů skutečných – z Lékařské fakulty v Bostonu, kteří hodnotili správné určení diagnóz a doporučení, vypracovaných účastníky výzkumu. Výsledky byly pro badatele poměrně překvapivé. 

TIP: Surfování po internetu v práci prospívá zdraví a neohrožuje produktivitu

Ukázalo se, že „Dr. Google“ vlastně není až takovým propadákem, jak by se mohlo zdát. Zatímco offline dokázalo správně určit diagnózu 49,8 % účastníků, ve spolupráci s internetem se jejich úspěšnost zvýšila na 54 %. Průměrná doba, po kterou účastníci prohledávali internet a hledali potřebné informace, byla přibližně 12 minut, přičemž diagnózu změnilo jen 15 % z nich – 9,6 % z původně nesprávné na správnou, 5,4 % se nechalo zviklat a změnilo původně správnou diagnózu na nesprávnou. Doporučenou formu léčby přiměl „Dr. Google“ změnit u 12,8 % dobrovolníků. Úspěšnost byla v tomto případě zhruba 50:50 (6,2 % změnilo formu z nesprávné na správnou a 6,6 % naopak).

Nenaplnil se ani předpoklad, že internetová diagnostika zvyšuje u lidí míru úzkosti. Jako nejužitečnější zdrojem informací se ukázaly tradiční vyhledávače, následované specializovanými medicínskými weby. Jen malá část účastníků experimentu čerpala informace například ze sociálních sítí.