Kdo se směje? Smích jsme zatím objevili u 65 druhů savců a ptáků

Smích není vlastní pouze lidem. Zatímco u nás může smích reprezentovat nejrůznější emoce,  u jiných živočišných druhů je smích obvykle komunikačním signálem, který upozorňuje na hraní. V takovém případě ostatní vědí, že chování dotyčného nemají brát úplně vážně a že je nechce zabít. Jak jistě každý ví, hraní někdy mívá dost drsnou podobu.

Kdopak se tu směje?

Studentka antropologie Sasha Winkler z Kalifornské univerzity v Los Angeles, a její spolupracovníci prostudovali množství odborné literatury a dohledali 65 druhů savců a ptáků, včetně člověka, o nichž víme, že se smějí. Není to úplně málo, ale ani nijak moc. Badatelé si nejsou jistí, zda to znamená, že smích vznikl v historii několikrát nezávisle, anebo je ve skutečnosti mnohem běžnější a my jsme si toho zatím nevšimli. Zvuky smíchu totiž mohou být velmi tiché či pro nás nenápadné.

Hlasitost smíchu je také tím, co nás odlišuje od dalších smějících se tvorů. Zatímco lidský smích je často hlasitý a obvykle slouží k začlenění do skupiny, u zvířat jde o výrazně tišší projev – často jen tak hlasitý, aby jej zaregistroval ten, komu je určený.

TIP: I potkani jsou lechtiví: Ale jenom když na to mají náladu

Ne každý zvuk u živočichů, který nám připomíná smích, je skutečně smíchem. Například hyeny si svým slavným chechtavým vytím vymezují teritorium a myslí to smrtelně vážně. Opravdový smích známe většinou u dalších druhů primátů. Kromě toho jsou na seznamu například osmáci degu, kosatky, australský flétňák připomínající vránu nebo pozoruhodný papoušek nestor kea.