Jeden z nejobávanějších parazitů možná skrývá úžasný léčivý potenciál
Lepra provází lidstvo již stovky let a hlavně v minulosti platila za jedno z nejobávanějších onemocnění. Až do roku 1871, kdy byl norským mikrobiologem G. H. Armauer Hansenem objeven její původce – parazitická bakterie ze skupiny aktinomycet Mycobacterium leprae, se věřilo, že je tato choroba dědičná, případně že jde o trest Boží.
Navzdory obavám a předsudkům není lepra ve většině svých fází nijak extrémně nakažlivá. Udává se, že méně než 1 % populace, které s ní přišlo do styku, se nakazí. Přesto je na celém světě ročně hlášeno 500 000 až 700 000 nových případů lepry. U naprosté většiny lidí, kteří se bakterií Mykobakterium leprae nebo i nedávno objeveným a velmi podobným druhem Mycobacterium lepromatosis nakazí, se onemocnění vůbec nerozvine. V opačném případě je poměrně úspěšně léčitelné antibiotiky. Léčebný proces ale v takovém případě trvá několik měsíců a ve výjimečných případech může trvat i roky.
Magická superschopnost
Známým přenašečem bakterií způsobujících lepru je pásovec devítipásý (Dasypus novemcinctus), a právě výzkum těchto zvířat přinesl zajímavé zjištění. Ukázalo se, že původce lepry má podivuhodnou schopnost „unést a přeprogramovat buňky hostitele“. Zejména pokud jde o játra.
Pásovci jsou častými přenašeči lepry. Nedávná studie ukázala, že touto chronickou chorobou trpí přes 62 procent pásovců. (foto: Wikimedia Commons, John a Karen Hollingsworth, CC0)
Samuel Hess z Edinburské univerzity a jeho kolegové nakazili leprou 45 pásovců, přičemž u 13 z nich nemoc nepropukla. Poté porovnali játra infikovaných pásovců s 12 dalšími pásovci, kteří nebyli nakaženi. Svůj výzkum badatelé zveřejnili ve vědeckém magazínu Cell Reports Medicine.
Srovnání ukázalo, že pásovci nakažení leprou mají podstatně větší játra. Šlo přitom o velká játra se zdravými a funkčními tkáněmi, včetně cév a žlučovodů. Jen byla celkově větší. Zdá se, že se mykobakterie během evoluce naučily stimulovat buňky jater k regeneraci a růstu. Pochopitelně to nedělají z dobrosrdečnosti či altruismu, ale kvůli sobě – v játrech se těmto bakteriím dobře žije.
TIP: Strašák jménem lepra: Nemoc, která se nevyhýbala králům ani chudákům
„Pokud přijdeme na to, jak mykobakterie dokáže přimět játra živých savců k intenzivní regeneraci bez nepříjemných vedlejších účinků, mohli bychom podobný postup uplatnit v léčbě poškozených jater lidských pacientů,“ vysvětluje význam objevu biolog Anura Rambukkana z Edinburské univerzity. Superschopnost kdysi tolik obávané bakterie by tak mohla milionům lidí s chronickým onemocněním jater zachraňovat zdraví a životy.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
