Jakou navigaci používali astronauti při jízdě v lunárních roverech?

Základní pravidlo, které musely posádky na Měsíci při vyjížďkách roverem dodržet, znělo: vzdálit se jen tak daleko, aby bylo možné dojít k lunárnímu modulu pěšky, pokud by vozidlo potkala fatální porucha. Znamenalo to omezit akční rádius na pár kilometrů. Běžné navigační prostředky však na našem souputníkovi nejsou k dispozici: Kompas nefunguje, protože těleso nemá globální magnetické pole, navigace podle hvězd byla nemyslitelná a v úvahu nepřicházela ani orientace dle map, neboť jejich rozlišení pro podobné účely nestačilo. Informaci o poloze tak udržoval přímo palubní počítač vozítka. 

TIP: Jak se neztratit pod vodou: DARPA vyvíjí systém POSYDON

Všechna čtyři kola byla vybavena měřiči ujeté vzdálenosti, tzv. odometry. Fungovaly podobně jako rychloměry pro cyklisty, tedy na principu magnetického senzoru. Informaci o směru pak dodával jednak směrový gyroskop a také orientační senzor polohy Slunce. Zmíněné údaje tvořily základní vstup do navigačního počítače roveru. Na dlouhé cesty by byla popsaná navigace nepřesná, ale na pojíždění v okolí výsadkového modulu postačovala.