Jaké hodinky používali sovětští a ruští kosmonauté během letů do vesmíru (2)

Důkazem, že i v Rusku existoval zakázkový vývoj speciálně pro vesmírnou agenturu, se staly elektronické hodinky dodané závodem NII Časprom. Ten se zaměřoval na nejmodernější elektronické měřicí přístroje a koncem 60. let dodal 29 kusů do Hvězdného Městečka. Namísto klasického 12hodinového ciferníku se jejich okruží členilo na 24 dílků. Hodinová ručička tak disk obkroužila za 24 hodin, zatímco minutová se pohybovala stejně rychle jako u běžných hodinek. Výhoda spočívala v tom, že nositel v jakémkoliv prostředí poznal, jestli je právě den, či noc. 

Předchozí část: Jaké hodinky používali sovětští a ruští kosmonauté během letů do vesmíru (1)

Ještě zajímavější byl ovšem samotný strojek. Nedochovalo se mnoho zpráv, ale nepochybně se jednalo o jakousi verzi accutronu, který původně vyvinula společnost Bulova – tedy předchůdce quartz systému. Nabízel ve své době řádově vyšší přesnost chodu než jeho mechanická konkurence, a to odchylku pouhých několika sekund denně. Zmíněné hodinky si s sebou údajně vzal na misi Pavel Beljajev, kapitán Voschodu 2, a Jurij Arťuchin ze Sojuzu 13.

V pozdějších letech bylo možné na zápěstích kosmonautů spatřit celou plejádu hodinek, především sovětské provenience. Asi nejčastěji mířil do vesmíru chronograf Poljot, sestrojený původně pro ruské námořnictvo (viz Co měl na zápěstí Remek?). Jelikož ovšem ruští technici tolik nezasahovali do předmětů osobní potřeby posádek, vydávaly se od 70. let do kosmu i populární digitálky Elektronika, po nichž toužilo snad každé dítě v Československu.

Nápad v nouzi

Zajímavou vsuvku do našeho příběhu vnáší veterán vesmírných letů Vladimir Džanibekov. Jen máloco se vyrovná riskantní misi k nefunkční stanici Saljut 7, kterou roku 1985 podnikl s Viktorem Savinychem. Sám si během letu poznamenal do deníku myšlenku, jež o mnoho let později vedla ke vzniku vskutku unikátní časomíry. Zatímco se ukládal ke spánku v promrzlém modulu, uvažoval při pohledu z okna, nad kterou částí Země se právě nacházejí. V důsledku silné oblačnosti na to bez kontroly přístrojů nebylo možné přijít a vylézat z vyhřátého spacího pytle se mu nechtělo. Hlavou mu tak problesklo, jak užitečné by byly pro kosmonauty hodinky, jež by kromě času ukazovaly i přesnou polohu. 

Až o celých 18 let později se Džanibekovův sen přetavil ve skutečnost, když ve spolupráci s firmou jeho známého vznikla limitovaná edice 350 kusů hodinek Cosmonavigator. Použitý kalibr nepatří mezi skvosty vysoké hodinařiny. Je však důmyslně upraven tak, aby zobrazoval čas ve 24hodinovém spektru, a navíc okruží při správném nastavení majiteli řekne, nad kterým zemským kvadrantem se právě nachází. Poprvé se tyto hodinky dostaly do vesmíru na zápěstí Gennadije Padalky při 9. stálé misi na ISS. Přestože měly sloužit aktivním kosmonautům, některé se rychle prodaly a dnes patří mezi vyhledávané sběratelské kousky.

Rekordmanky na ruce

V roce 1994 vyhlásila nově ustavená agentura Roskosmos švýcarskou značku Fortis oficiálním dodavatelem hodinek pro ruské kosmonauty. Časomíra se – podobně jako o několik dekád dřív Speedmastery od Omegy v USA – testovala v nejrůznějších fyzikálních prostředích, zahrnujících tlak, teplotu, přetížení, chvění či voděodolnost. A obstála na výbornou. 

Výběr hodinek od firmy Fortis znamenal mírné překvapení, mimo jiné proto, že jsou tzv. automatické. Natahují se tedy pohybem ruky, čímž se spustí rotor a ten pak pomocí dalšího soukolí natáhne hodinové pero. Systém je sice obecně náchylnější k poruše než manuální strojek, ale umožňoval funkcionality, jež se ve vesmíru – a především ve volném prostoru – velice hodí. Kromě jiného měl totiž na hlavním ciferníku i minutový sčítač. Místo obvyklých tří hlavních ruček tak hodinky dostaly do vínku ještě jednu, která se posouvala skokově vždy po minutě. Totéž samozřejmě umějí i další modely, ale jen málokterý zobrazuje odměřený čas od 0 do 60 minut na hlavním ciferníku, a nikoliv v malém okruží, jež bývá ve zhoršených podmínkách špatně čitelné. 

TIP: Nepostradatelná výbava: Jaké hodinky používali astronauté při cestách do vesmíru?

Hodinky Fortis prožily křest ohněm během mise Sojuz TM-19. Jurij Malenčenko a Talgat Musabajev je tehdy měli vně stanice Mir na zápěstí víc než 11 hodin. Staly se tak prvními automatickými chronografy ve volném prostoru. Německý kolega ruské dvojice potom oficiálně potvrdil, že pracovaly velice přesně a jejich automatický nátah fungoval i v beztíži. Hodinky tudíž dodnes tvoří součást oficiální výbavy ruských kosmonautů, kteří je získávají po dokončení výcviku, a díky tomu drží Fortis rekord v souhrnném čase stráveném v otevřeném vesmíru.