Jak vznikají barevné snímky mlhovin? A proč je v dalekohledu vidíme jinak?

08.02.2020 - Michal Švanda


Návštěvníci hvězdáren bývají často zklamaní, že při pohledu do dalekohledu nevidí totéž, co zachycují fascinující snímky z pozemních či kosmických teleskopů. Konkrétně mlhoviny lze totiž při vizuálním pozorování spatřit v lepším případě jen jako mlhavé obláčky s náznakem určitého tvaru. 

Barevné fotografie přesto samozřejmě nejsou podvod. V prvé řadě vznikají s velmi dlouhou expozicí – typicky jde o minuty, ale i o celé hodiny. Naproti tomu lidské oko dokáže při tzv. nočním vidění exponovat asi jen desetinu sekundy, což nestačí k aktivování jeho světlocitlivých buněk vnímajících barevně, tzv. čípků. Obrazový vjem přenášejí pouze tyčinky, a ty vnímají jen intenzitu záření. 

TIP: Technologie přírody: Jaké je vlastně rozlišení lidského oka?

Navíc se snímky kosmu často pořizují přes barevné filtry, které z celého spektra vybírají pouze ty partie záření, kde mlhovina skutečně svítí, zatímco ostatní rušivé vlivy eliminují – potom tedy struktury v mlhovinách snadno vyniknou. A v neposlední řadě se některé záběry, zejména ty z kosmických dalekohledů, skutečně zabarvují uměle – vznikají totiž ve filtrech, jež lidské oko nevnímá, například v infračerveném či ultrafialovém záření.


Další články v sekci