Jak se zformovaly prstence kolem planet?

Kolem všech velkých planet Sluneční soustavy najdeme systém prstenců, přičemž nejvýraznější útvary tohoto typu obepínají Saturn. Ostatně jeho prstenec zaznamenal svým primitivním dalekohledem již Galileo Galilei a podstatu zmíněného objektu později vysvětlil Christiaan Huygens. Družice Pioneer objevily prstence u Jupitera, načež se je podařilo zachytit rovněž u Uranu a Neptunu, a to jak ze Země – při sledování zákrytů hvězd planetami –, tak prostřednictvím Voyagerů přímo na místě. 

Zajímavostí jistě je, že v roce 2014 se podařilo prstenec identifikovat také u planetky (10199) Chariklo měřící asi 250 km a v roce 2008 byl oznámen objev tohoto útvaru kolem Saturnova měsíce Rhea. Ve druhém zmíněném případě se však prstencová hypotéza při dalších průletech sondy Cassini nepotvrdila. 

Obecně můžeme o planetárních prstencích říct, že se nejedná o pevné struktury, ale o samogravitující systém malých částic, převážně ledových zrn pokrytých prachem. Původ těchto zajímavých útvarů s nejvyšší pravděpodobností souvisí s vývojem soustavy přirozených satelitů. Mohlo tak dojít například ke slapovému roztrhání měsíce či měsíců, z jejichž pozůstatků se pak prstenec zformoval. Nebo se naopak jedná o zbytky primárního materiálu, z něhož by – nebýt gravitačního vlivu ostatních souputníků – vznikl další měsíc. Hypotézy o zrodu planetárních prstenců se však v současnosti považují za značně nejisté, neboť vykazují mnohé nedostatky.