Falešný vesmír: Žijeme v počítačové simulaci jako ve filmu Matrix?

Ve skutečnosti se nejedná o výmysl sourozenců Wachovských. Tradice představ, že celá realita je jenom iluzí, se datuje přinejmenším do antiky, přičemž v současné době hovoříme o tzv. hypotéze simulace. V rubrice Expert Voices populárně-vědeckého online magazínu Space.com se pro ni nadchl Robert Lawrence Kuhn, tvůrce televizního a multimediálního pořadu Closer to Truth, a oslovil experty v daném oboru.

Hypotéza simulace

Nejpovolanějším ze všech je zřejmě Nick Bostrom, ředitel Future of Humanity Institute neboli Institutu budoucnosti lidstva na University of Oxford, který v roce 2003 vyslovil hypotézu simulace v její současné podobě. Sám popisuje podvržený vesmír jako neobyčejně detailní softwarové napodobení lidstva včetně všech jeho předků, jež vytvořila nějaká velice pokročilá civilizace. Podle Bostroma jde prakticky o obdobu světa popsaného v Matrixu s tím rozdílem, že naše mozky neleží v nějaké nádrži uvnitř těla napojeného na umělou výživu, ale samy jsou součástí velkolepé simulace, jež vytváří celou naši realitu.

Bostrom vyloženě netvrdí, že v takové simulaci žijeme, ale vymyslel zajímavé trilema – tedy tři výroky, z nichž jeden by měl platit. Buď (1) lidstvo a všechny technologicky založené civilizace vymřou předtím, než by dokázaly spustit simulace reality ve vesmírném měřítku, nebo (2) naše vzdálené potomky ani žádné jiné vyspělé civilizace nebude lákat takové simulace provádět, anebo (3) teď takřka jistě v takové totální simulaci reality žijeme. Pointa uvedených výroků tkví v tom, že pokud jedna jediná civilizace někde v kosmu podobnou simulaci spustí, skutečně v ní podle Bostroma nejspíš právě žijeme.

Technologický vizionář Raymond Kurzweil k tomu poznamenává, že náš vesmír je možná něco jako školní experiment gymnaziálního studenta, který za něj však asi nedostane úplně dobrou známku – podle toho, jak to v našem kosmu vypadá. Kurzweilův pohled staví na tom, že nesmírně pokročilé, precizní a detailní napodobení reality prakticky nelze rozeznat od reality samotné. V takovém případě by fyzikální konstanty byly základními proměnnými, fyzikální zákony zase základními výpočty reality a samotný vesmír by představoval počítač, na němž simulace reality běží.

Hledáme zadní vrátka

Jestliže žijeme v totální simulaci vesmíru, co to pro nás znamená? S podobnými otázkami nám mohou pomoct autoři science fiction, jako oceňovaný David Brin z Kalifornie. Podle něj by taková simulace mohla například obsahovat zadní vrátka, tedy skryté přístupy, kudy by se programátoři – ať už je to kdokoliv – dostávali dovnitř. A pokud taková vrátka existují, nic nám nebrání pokusit se je najít.

Jeden ze zakladatelů výzkumu umělé inteligence Marvin Minsky tvrdí, že žijeme-li v simulaci reality – ať už jako mozky v umělé výživě, nebo coby součást univerzální simulace všeho –, je to v podstatě dobře. Bylo by pak prý jednodušší vesmír pochopit, ba co víc: možná bychom do něj mohli i nějak zasáhnout a změnit ho. Někomu by popsaná představa nemusela být příjemná, Minsky si ji však vyloženě užívá – podle něj by bylo skvělé být součástí tak rafinované reality.

Jak napodobit skutečnost?

Britský kosmolog a člen Sněmovny lordů Martin Rees považuje hypotézu simulace za poněkud „odvázanou“, ale každopádně fascinující. Klíčové jsou však podle něj reálné možnosti výpočtů umělých inteligencí. Astronomové mají rozsáhlé zkušenosti s modelováním částí vesmíru, přestože o kvalitách simulace podobné Matrixu si zatím mohou nechat jen zdát. 

Rees říká, že i když nemůžeme dělat experimenty se skutečnými hvězdami nebo galaxiemi, můžeme je realizovat alespoň na pozemských počítačích. Astronomové dovedou stvořit kousek kosmu a nechat v něm třeba srazit galaxie nebo explodovat hvězdy. Jejich simulace jsou obdivuhodné, přesto nezacházejí do velkých detailů. Otázkou podle Reese je, jak moc dokážeme v dohledné době zmíněné modelování posunout.

Hypotéza simulace a podobné představy předpokládají, že lze nějakým způsobem napodobit vědomí. Britský vědec se domnívá, že je to pravděpodobně zcela mimo možnosti našeho druhu – a to i v budoucnu. Snad by mohla takový úkol zvládnout nějaká superinteligence, která by však sama zůstávala mimo naše chápání.

Nekonečno vesmírů

Fyzik a popularizátor Paul Davies zase podle všeho nemá hypotézu simulace a představu podvrženého kosmu příliš v lásce a používá ji k hledání rozporů v teorii mnohovesmíru neboli multiverza, jež počítá s existencí ohromného množství paralelních kosmů. Pokud podle Daviese bereme teorii mnohovesmíru vážně, zahrnuje všechny možné varianty, včetně výskytu inteligentních civilizací, které dovedou spustit simulace celých světů. „Falešné“ vesmíry by prý v takovém případě vznikaly velmi snadno a dramaticky by se množily. Jejich počet by nakonec ohromně převyšoval počet reálných kosmů a my sami bychom s vysokou pravděpodobností žili v nějakém podvrženém. Jestliže se však nacházíme v simulovaném vesmíru, je i celá naše fyzika simulovaná a podle Daviese nakonec uvízneme s argumenty v bludném kruhu.

Pokud jde o to, zda žijeme v podvrženém kosmu, Robert Kuhn vytipoval celkem pět klíčových předpokladů: (1) existují i jiné inteligentní civilizace, (2) technologická úroveň inteligentních civilizací neustále strmě vzrůstá, (3) všechny technologicky rozvinuté civilizace záhy nevymřely, (4) neexistuje žádný všeobecný zákaz ani překážka pro spuštění totálních simulací vesmíru a (5) vědomí lze napodobit. Jestliže všech pět zmíněných předpokladů platí, pak podle Kuhna s velkou pravděpodobností žijeme v simulaci – jako Neo a spol. v Matrixu.

Jsme uvnitř Matrixu?

Můžeme tedy nějak odhalit, jestli se skutečně nacházíme v podvržené realitě? Jak tuší každý pozorný divák série Matrix, pro obyvatele totální simulace skutečnosti je velice obtížné, ne-li nemožné rozpoznat pravdu. Přesto možná najdeme způsob, jak hypotézu simulace ověřit pomocí tvrdých vědeckých dat. S jedním takovým nápadem přišel před pár lety Martin Savage z University of Washington spolu se svými kolegy. Vycházeli přitom z modelů kvantové chromodynamiky a z chování vysokoenergetického záření, jehož projevy by se prý měly lišit podle toho, zda žijeme v simulaci vesmíru, nebo ne.

TIP: Štěstí přeje připraveným: NASA a FEMA cvičí scénář dopadu meteoritu

Teoretický fyzik Sylvester James Gates zase před několika roky ve veřejné diskusi s kosmologem a popularizátorem vědy Neilem deGrassem Tysonem prohlásil, že uvnitř teorie strun objevil něco jako samoopravující se počítačový kód, což ho vedlo k úvahám, jestli náhodou nežije v Matrixu.