Extrémní sucho v Arábii v 6. století zásadně přispělo k vítěznému tažení islámu

Hidžra, čili přesun proroka Mohameda z Mekky do Medíny, která je považována za nejvýznamnější událost v době vzniku islámu, se odehrála v roce 622. Za necelých 50 let se z islámu stalo dominantní náboženství v nemalém kusu tehdejšího světa. Naproti tomu křesťanství bylo 100 let po ukřižování Krista stále jen jedním z celé řady obskurních náboženství a sekt, s relativně malým počtem věřících.

Podle historiků byl úspěch islámu do značné míry důsledkem vážného oslabení Himjarského království, které od 2. století před naším letopočtem ovládalo jih Arabského poloostrova. V 6. století našeho letopočtu ho ale zdolala řada krizí, včetně útoku afrického království Aksum, kterému nakonec podlehlo. Po celém Arabském poloostrově se šířil chaos, čehož Mohamed pohotově využil.

Hlavním viníkem sucho

Dominik Fleitmann ze švýcarské Univerzity v Basileji je přesvědčený, že zná rozhodující příčinu oslabení moci Himjarského království. Důkazy nalezl v jeskyni Hoti na opačné straně Arabského poloostrova. Z izotopů kyslíku obsažených v krápnících tento paleoklimatolog vyčetl, že zmíněná oblast světa v 6. století prošla nejhorším suchem za tisíc let. Extrémní sucho přitom trvalo několik desetiletí.

TIP: Zkušenost římských císařů: Diktátoři dneška by si měli dát pozor na sucha

Izotopové „záznamy“ později potvrdily i další nezávislé zdroje údajů o klimatu v 6. století. Všechny tyto zjištěné údaje směřují k tomu, že kolem roku 520 zasáhlo Střední východ devastující sucho. Jeho obětí se staly i zavlažovací systémy Himjarského království, které se záhy poté zhroutilo. Výsledkem bylo století neklidu, válek a chudoby, které připravilo půdu pro rychlý nástup islámu.