Estetická astronomie: Hubble detailně pozoroval dvojici planetárních mlhovin

Planetární mlhoviny vlastně ve skutečnosti nejsou ani planetární. Jejich označení vzniklo v „dávné“ minulosti astronomie omylem. Jsou to pozůstatky umírání červených obrů, vyvržený materiál, který se objevuje na konci života hvězd podobných Slunci. Přesto jde o jedny z nejkrásnějších objektů, které můžeme na obloze pozorovat.

Hubbleův vesmírný teleskop se nedávno detailně zaměřil na dvě z těchto planetárních mlhovin, NGC 6302 a NGC 7027. Obě tyto mlhoviny již tento teleskop pozoroval dříve. Teď ale pořizoval jejich snímky v širokém rozsahu spektra, od blízce ultrafialového po blízce infračervené. Takové snímky pak více odhalují strukturu vnitřní dynamiku pozorovaných planetárních mlhovin.

Pozorování planetárních mlhovin

První z nich, NGC 6302, známá též jako „Bug Nebula“, se nachází v souhvězdí Štíra a je to jedna z nejsložitěji uspořádaných planetárních mlhovin, jaké doposud známe. Za vzhled planetárních mlhovin je z podstatné části zodpovědná aktivita umírající hvězdy, případně hvězd. V případě NGC 6302 jsou „křídla“ podivuhodně tvarované mlhoviny vyvrhovaná do okolního vesmíru rychlostí téměř milion kilometrů za hodinu a jejich hmota se zahřívá na teploty kolem 20 tisíc °C. 

TIP: Překrásné tvary planetárních mlhovin vykreslují dvojice umírajících hvězd

NGC 7027 je velmi mladá a hustá planetární mlhovina, připomínající ozdobný exemplář hmyzu, kterou pozorujeme v souhvězdí Labutě, ve vzdálenosti 3 tisíce světelných let. Je jednou z nejmenších a rovněž je jednou z nejjasnějších na obloze, v oblasti viditelného záření. Jde o daleko nejvíce prozkoumanou planetární mlhovinu. Vědci tam například před časem objevili stopy přítomnosti nanodiamantů a loni také iont hydridu helia, čili helonium, který byl v této planetární mlhovině pozorovaný poprvé ve vesmíru.