Domovy na oběžné dráze (2): Kudy vedou cesty k osídlení kosmu
Měsíc se nachází relativně blízko, takže se zdá být pochopitelným adeptem pro expanzi člověka do vesmíru. Robotický průzkum tamního povrchu započal už v roce 1959: První řízený dopad sovětské sondy Luna 1 se nezdařil, neboť cíl minula. Ovšem její nástupkyně Luna 2 už se „trefila“, a stala se tak prvním pozemským předmětem na jiném nebeském tělese.
Předchozí část: Domovy na oběžné dráze (1): Kudy vedou cesty k osídlení kosmu
V následujících letech se na Měsíc zaměřila řada průzkumných sond. Pak jsme se ovšem 20. července 1969 dočkali opravdového milníku, když na jeho povrchu úspěšně přistálo Apollo 11 a první člověk v historii vstoupil na jiný vesmírný objekt. Vrcholem programu se stala mise Apollo 17 v roce 1972, načež se Měsíc z našeho hledáčku na dlouho vytratil. Pozornost se k němu doopravdy vrátila až v roce 2009, kdy indická sonda Čandraján 1 agentury ISRO učinila překvapivý a velmi důležitý objev: Definitivně prokázala tamní přítomnost vody, čímž popřela teorie staré 40 let.
NASA se vrací
Voda je pro případné osidlování velmi důležitá, protože z ní bude možné mimo jiné vyrábět vodík coby palivo a kyslík potřebný k přežití. NASA by se chtěla v rámci programu Artemis v nadcházející dekádě na Měsíc vrátit a tentokrát tam už zůstat. Možná se tedy brzy dočkáme i budování základny na našem souputníkovi. Podle americké kosmické agentury jde o první krok k většímu komplexu na lunárním povrchu a k vytvoření infrastruktury potřebné k cestě na Mars. V plánu je nejprve v blízkosti Měsíce vystavět menší laboratoř Gateway a od ní posílat astronauty na jeho povrch.
Aktuální úvahy NASA směřují k vybudování povrchového obydlí Foundation Surface Habitat, pro 30–60denní pobyty čtyřčlenné posádky. Ta bude mít k dispozici speciální mobilní vozidlo Habitable Mobility Platform pro 30–45denní cesty, s dojezdem v desítkách kilometrů. Na takovém stroji pracuje NASA už dlouho a obdobný vyvíjí také automobilka Toyota ve spolupráci s japonskou agenturou JAXA. Obě strany dlouhodobě kooperují a ani tuto případnou spolupráci nelze jednou vyloučit.
Měsíc se nachází relativně blízko a tato nesporná výhoda z něj činí dobrý startovní bod pro expanzi do odlehlejších končin vesmíru. Budeme se tam tedy snažit porozumět dlouhodobým pobytům posádek mimo magnetickou ochranu Země a učit se budovat maximálně soběstačná obydlí na jiném tělese. Celkově má jít o přípravu daleko náročnější expedice na Mars, který lidstvo láká už od pradávna. Hodí se však k usazení a vytvoření kolonie?
Nový domov
Ze všech objektů Sluneční soustavy se Zemi nejvíc podobá právě Mars. Jeho podmínky jsou ovšem natolik tvrdé, že je nikde na naší planetě nenajdeme. Těleso má jen slabou atmosféru, a navíc ji postupně ztrácí. Tamní velice řídký vzduch je pro člověka dokonce smrtelný, vzhledem k vysokému obsahu oxidu uhličitého, ale také množství argonu či stále záhadného metanu. Dobrá zpráva naopak zní, že se na rudé planetě v malém objemu vyskytují například i vodní páry, ozon a kyslík.
Mars má jen 38 % pozemské gravitace, tamní atmosférický tlak je až 150krát nižší než na povrchu Země a teploty podléhají mnohem větším výkyvům, než jsme zvyklí: Na rovníku se běžně pohybují od −90 do −10 °C a nad nulu vystoupají jen výjimečně. Naproti tomu teplota povrchové vrstvy půdy může někdy dosáhnout až 30 °C. Navíc se tam odehrávají sezonní plošné písečné bouře a existují i další odlišnosti. Postavit a udržovat cokoliv živého na Marsu tedy znamená opravdovou výzvu, ale právě ta nedá lidstvu spát.
Na Mars podle SpaceX
Elon Musk dlouhodobě plánuje odvážné výpravy až stovky lidí na rudou planetu a vytvoření první kolonie, jež má nakonec vést k terraformaci (přeměně atmosféry, teploty a přírodních podmínek na prostředí, co nejvíce podobné tomu pozemskému). V současnosti si vizionář klade za cíl postavit výkonný a ekonomicky rentabilní dopravní systém Super Heavy Starship, schopný tam přepravit náklad i posádku. Jeho společnost SpaceX už v daném směru podnikla řadu kroků a stále pokračuje vpřed. V Texasu se zkouší již několikátý testovací prototyp lodi Starship a nepochybně není poslední.
Je však jasné, že pokud se mají kolonisté na rudé planetě usadit dlouhodobě, bude nutné vybudovat infrastrukturu a maximálně soběstačná obydlí – v čemž dokážou významně pomoct vesmírní architekti. A ví to i SpaceX, která se před lety podílela na vizionářském projektu Eden (viz Oáza na Marsu).
Na starosti jej měl dnes již bývalý zaměstnanec firmy Brandon Pearce, který v současnosti pracuje pro společnost Relativity Space. V roce 2014 vedl tým architektů z University of California v Los Angeles a společně vytvořili studii, jež si kladla za cíl zhodnotit proveditelnost cesty a usazení na rudé planetě na základě Muskových vizí. Aby dosáhli ideálního výsledku, zvažovali řadu klíčových aspektů: například počet lidí, kteří se na expedici vydají, kolik místa budou potřebovat, jak lze efektivně rozšířit a rozdělit obytné části, jak se vyhnout negativním vedlejším účinkům stísněných prostor a konečně – jak posádku co nejlépe připravit na složitou výpravu tak, aby až dorazí do cíle, mohla zahájit kolonizaci bez větších zdravotních komplikací.
TIP: Rudá planeta na dosah? Kdy se vydáme na Mars a jaká jsou největší rizika cesty?
Pearce o spolupráci prohlásil: „Architekti mají na rozdíl od inženýrů jedinečný a odlišný způsob myšlení, který nám umožňuje tvořit nejen funkční, ale také osobní prostředí.“ Některé části projektu pak SpaceX zakomponovala do designu svých budoucích misí. Mars se může stát světem zázraků. Jeho budoucí vyhlídky jsou však mnohem složitější, než si dnes vůbec dokážeme představit.
Dokončení: Domovy na oběžné dráze (3): Kudy vedou cesty k osídlení kosmu (vychází v neděli 16. května)
Oáza na Marsu
Projekt Eden, výsledek kooperace SpaceX a University of California v Los Angeles, potvrdil proveditelnost cesty na Mars dopravním systémem, který vyvíjí společnost Elona Muska. Umožnilo jí to navázat spolupráci s architekty a některé prvky z projektu Eden pak využila pro své další plány.
Tým navrhl obytnou část spojenou s úsekem rakety schopné přistát na rudé planetě. Prostor sestává ze čtyř hlavních spojených modulů, z nichž každý pojme 25 osob. Obsahují přitom vše nezbytné pro pohodlné, a přesto samostatné bydlení. Na palubě se počítá i se „zahradami“ k pěstování surovin pro přípravu vlastního jídla, což by významně přispělo k produktivnímu naplnění volného času, s pozitivním a uklidňujícím efektem na posádku. Po stranách obyvatelného segmentu se pak nacházejí nafukovací moduly připravené k rozvinutí v kosmu.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
NASA, CC BY-SA 4.0 + SpaceX, CC BY-SA 4.0