Doba polymerová: Ve Švýcarsku ročně „nasněží“ tuny nanoplastů

Plasty a plastový odpad dnes najdeme takřka všude – od nejvyšších hor, přes hlubiny Mariánského příkopu, až po ledové pláně Arktidy. Ne všude je ale rozsah zamoření plastovým odpadem tak viditelný, jako například v oceánech. Nejmenší plastové částice vědci objevili v zažívacím traktu zvířat i lidí, ve vodě, kterou pijeme i ve vzduchu, který dýcháme.

Badatelé z Utrechtské univerzity a rakouského Ústředního ústavu pro meteorologii a geofyziku v nové studii mapovali, kolik plastových částic se nachází v atmosféře a jak velké množství jich „nasněží“ na zem.

Nanoplasty na vrcholcích Alp

Výsledky jejich výzkumu ukazují, že nepatrné částice plastu mohou v atmosféře cestovat až na vzdálenost přesahující 2 000 kilometrů. Badatelé se soustředili na Švýcarsko, kde podle nich „nasněží“ asi 43 bilionů částic nanoplastů ročně. Odhadují, že to představuje asi 3 000 tun, přičemž nanoplast padá na celé Švýcarsko, od vrcholů a průsmyků Alp až po centra měst. Sami vědci ale přiznávají, že tato čísla jsou výrazně vyšší, něž jaká ukazují dřívější studie a jejich potvrzení si vyžádá další výzkum.

Badatelé zkoumali nanoplasty z ovzduší na horském vrcholu Hoher Sonnenblick v rakouském národním parku Hohe Tauern (Vysoké Taury), v nadmořské výšce 3 106 metrů. Na vrcholu této hory se nachází meteorologická stanice Observatorium Sonnblick, která pracuje od roku 1886 a která posloužila jako základna pro výzkum nanoplastů.

TIP: Evoluce proti odpadu: Mikrobi celé planety se vyvíjejí, aby rozkládali plasty

Dominik Brunner a jeho kolegové také zjišťovali odkud nanoplasty, které „sněží“ na vrcholu Hoher Sonnenblick, vlastně pocházejí. Jejich odhady naznačují, že asi 30 % nanočástic plastů pochází z okruhu o poloměru 200 kilometrů, převážně z měst. Významná část nanoplastů ale přicestovala z oceánů. Asi 10 % nanoplastů přitom podle nich pochází ze vzdálenosti přesahující 2 000 kilometrů.