Člověk vesmírný: Šest kosmických lodí, které stály na počátku dobývání vesmíru
Vostok: Poprvé do kosmu
1961-1963
Pionýrskou pilotovanou kosmickou loď vypustil 12. dubna 1961 Sovětský svaz pod názvem Vostok 1. Na palubě se nacházel první kosmonaut světa Jurij Gagarin. Plavidlo tvořily dvě části: Kabina kulového tvaru o průměru 2,3 m, jejíž povrch pokrýval ablativní štít pro zajištění bezpečného návratu na Zemi, byla určena pro jednoho člověka. Kosmonaut měl na sobě po celou dobu letu skafandr. Druhou část představoval přístrojový úsek s raketovým motorem. V rámci programu Vostok se uskutečnilo šest letů, při posledním z nich zamířila do vesmíru první žena, Valentina Těreškovová.
Voschod: Na misi v teplákách
1964-1965
Podobnou konstrukci jako Vostok měl i Voschod určený pro dva nebo tři kosmonauty. Vzhledem k omezenému prostoru zcela chyběly záchranné systémy a jakékoliv selhání by znamenalo smrt posádky. V rámci tohoto programu se uskutečnily dva pilotované lety: V říjnu 1964 odstartoval Voschod 1 s třemi muži na palubě. Aby se do kabiny kulového tvaru všichni vešli, měli na sobě jen teplákové soupravy a seděli v jednoduchých křeslech. V březnu 1965 pak vzlétla dvoučlenná posádka, přičemž Alexej Leonov následně jako první člověk vystoupil do volného prostoru, skrz nafukovací přechodovou komoru.
Mercury: Pro první Američany
1961-1963
První americká kosmická loď pro jednoho astronauta měřila na výšku pouze 3,3 m a v průměru jen 1,8 m. Jednalo se o vůbec nejmenší pilotované vesmírné plavidlo, přičemž na palubu se bylo nutné nasoukat otvorem s rozměry 71 × 66 cm. S lidskou posádkou kabina Mercury v roce 1961 dvakrát odstartovala k suborbitálním letům trvajícím zhruba 15 minut a posléze se čtyřikrát vydala na oběžnou dráhu Země. Pro suborbitální starty posloužila raketa Redstone, na orbitu astronauty dopravoval nosič Atlas. Při vzletu byla loď opatřena záchranným raketovým systémem.
Gemini: Pro delší dobrodružství
1965-1966
Další americká kosmická loď dostala jméno Gemini. Sloužila dvoučlenným posádkám, jejichž cílem bylo splnit čtyři základní úkoly: prověřit schopnosti člověka při pobytu ve vesmíru přesahujícím dva týdny, zjistit chování lodi při setkávání a spojení s jiným objektem, otestovat návrat a přistání plavidla z oběžné dráhy a studovat vliv dlouhodobého setrvání v kosmu na člověka. Jinak řečeno – vyzkoušet množství manévrů a úkonů, jež budou astronauti provádět při cestě na Měsíc. Během dvou let se uskutečnilo deset startů lodi s posádkou na palubě.
Sojuz: Už 53 let
od roku 1967 dosud
Pro lety k Měsíci – které se nakonec nekonaly – byla původně určena sovětská loď Sojuz. Trojdílné plavidlo tvoří orbitální část pro posádku, návratová kabina, v níž kosmonauti absolvují start i přistání, a přístrojová sekce opatřená raketovým motorem pro korekce dráhy. Kabina s posádkou přistává na padácích v kazašské stepi a loď létá už od roku 1967, kdy se uskutečnil první start. V současné době dopravuje členy dlouhodobých misí na Mezinárodní vesmírnou stanici. Její vnější vzhled se příliš nezměnil, zdokonalilo se pouze vnitřní vybavení.
Apollo: Na Měsíc i na orbitu
1968-1975
Kosmická loď Apollo, navržená americkou NASA pro realizaci pilotovaných misí na Měsíc, létala s lidmi na palubě od roku 1968. Sestávala ze dvou částí: Kuželovitá kabina pro tři astronauty spojená s válcovitou servisní sekcí sloužila ještě po skončení lunárního programu k letům na orbitu – ke stanici Skylab a naposledy pak v rámci experimentu Apollo–Sojuz. Pro přistání na Měsíci tvořil součást plavidla i dvojdílný lunární modul. Jeho přistávací sekce dopravila na povrch zemského souputníka dvoučlennou posádku, zatímco třetí astronaut kroužil kolem Měsíce ve velitelském plavidle. Po splnění úkolů na povrchu posádka odstartovala v horní části lunárního modulu a následně se spojila s mateřskou lodí. Kabina s astronauty pak dosedla na padácích do vln Atlantiku.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografiíNASA, Wikipedie, Spacefacts.de
