Chris Cassidy: Šéfastronaut od speciálních jednotek aneb z Afghánistánu do vesmíru

Bývalí členové speciálních bojových jednotek se mezi astronauty těší zvláštní úctě a mají výsadní postavení. Vyprávět by o tom mohl William Shepard, který přišel do jejich oddílu v roce 1984 – shodou okolností také z jednotek SEAL. Byl expertem na podvodní demoliční práce a brzy po jeho nástupu do Houstonu se začala mezi ostatními astronauty šířit zpráva, že během jedné z tajných operací zabil protivníka holýma rukama.

Těm, kdo se odvážili zeptat, v žertu odpovídal: „Samozřejmě to není pravda. A navíc to bylo nožem.“ Po letech vzpomínal: „Vím, že o mně takové zvěsti kolovaly. Šlo ale přesně o ten typ informací, který není možné vyvrátit. Na počátku jsem se proto tvářil, že je neslyším, protože to podobným historkám dodávalo na důvěryhodnosti.“

Z Afghánistánu do Houstonu

Obdobné zkazky se o dvě dekády později šířily také o Christopherovi Cassidym. Narodil se 4. ledna 1970 v Salemu ve státě Massachusetts, ale za své rodné město považuje York v Maine. V roce 1993 získal bakalářský titul z matematiky na Naval Academy a o sedm let později i titul M.Sc. neboli Master of Science (český ekvivalent Ing. či Mgr.) na prestižním Massachusetts Institute of Technology. Ještě předtím však nastoupil k námořnictvu, kde se poté dostal až do speciálních jednotek SEAL (viz Jednotky Navy SEAL). V jejich barvách následně absolvoval čtyři půlroční operační nasazení, z toho dvě v Afghánistánu.

Rozhodně však neseděl ve štábu u psacího stroje, protože z té doby má Bronzovou hvězdnou medaili s „V“. Jde o čtvrtou nejvyšší americkou bojovou medaili a zmíněné „V“ znamená, že byla udělena za mimořádnou chrabrost (anglicky „valor“). Pro úplnost: Cassidy ji získal dvakrát. Dále si vysloužil prezidentskou citaci, což je odměna udělovaná za statečnost, odhodlanost a příkladné chování během plnění náročného úkolu v těžkých a nebezpečných podmínkách – a s lepšími výsledky než ostatní jednotky či jednotlivci, kteří se do úkolu zapojili. Detaily neznáme: Ví se jen tolik, že Chris citaci získal za devítidenní operaci v jeskynním komplexu Zhavár Kili na afghánsko-pákistánských hranicích. V květnu 2004 jej pak přijali mezi astronauty NASA.

Astronaut číslo 500

V únoru 2006 dokončil základní výcvik a v tomtéž roce se stal v řídícím středisku tzv. CAPCOMem (z anglického „CAPsule COMmunicator“), tedy tím, kdo hovoří s posádkami kosmických lodí. Zmíněná funkce je historicky vyhrazena astronautům, neboť prošli stejným výcvikem jako jejich kolegové „nahoře“, uvažují stejně jako oni a dokážou se s nimi nejlépe domluvit. Nejde přitom jen o čestnou pozici – CAPCOMem se nestává automaticky každý astronaut: Musí pro to mít jisté předpoklady.

Na Vánoce roku 2007 pak dostal Cassidy ten nejkrásnější dárek: Jmenovali jej do letu Endeavour STS-127. Když raketoplán 15. července 2009 odstartoval, byli na jeho palubě kromě tří zkušených veteránů také čtyři nováčci. Jednalo se o podstatnou informaci, protože před tímto letem se počet lidí, kteří kdy překročili práh vesmíru, zastavil na čísle 497. Osoba, jíž náležel čestný titul „pětistý člověk ve vesmíru“, se tedy nacházela na palubě. Zbývalo zjistit, kdo to je…

Pokud bychom zvažovali pořadí podle funkcí v posádce (velitel – pilot – letový specialista číslo 1 – letový specialista číslo 2, …), pak by se oním šťastlivcem stal Thomas Marshburn. Kdybychom se však na věc podívali čistě technicky, potom by šlo o jednoho z dvojice Marshburn a Timothy Kopra. Na horní palubě sice seděli nováčci Cassidy a Douglas Hurley, ale raketoplán mířil do kosmu „vzhůru nohama“ – takže astronauti v dolní části stroje pokořili pomyslnou stokilometrovou hranici nad Zemí o tisícinu sekundy dřív. Posádka se ovšem k situaci postavila jinak: V demokratickém hlasování rozhodla, že titul pětistého člověka ve vesmíru získá právě Cassidy.

Chuck Norris na ISS

Úkolem Endeavouru STS-127 bylo dopravit na ISS poslední část japonského segmentu stanice. Mise zahrnovala i pět výstupů do otevřeného prostoru – mimochodem, naposledy v programu raketoplánů –, přičemž tří z nich se zúčastnil Cassidy. Při letu padl také rekord: Poprvé v historii kosmonautiky se na jedné stanici potkalo 13 osob (šest členů stálé posádky a sedm lidí z raketoplánu).

Během mise Endeavour STS-127 se v letovém manuálu objevila celá řada poznámek na Chrisovu adresu, včetně té, kterou jsme citovali v úvodu. Dokument zmiňoval „nejúžasnějšího astronauta“ Cassidyho třeba v pasáži o možných potížích během letu: Černé na bílém tam stálo, že dokáže vyřešit všechny technické problémy na stanici. Například v případě výpadku elektrického proudu prý bylo možné použít jako náhradní zdroj jeho „oslnivý úsměv“. Pokud by selhala komunikace, pak by jeho „burácející řev“ nahradil rádio. Kdyby vypadlo videospojení, měl si kapitán Cassidy vzít tužku a papír a všechno přesně zaznamenávat rychlostí 400 kreseb za sekundu. Zálohu systému orientace stanice měl zajistit „Cassidy na tréninkovém bicyklu“, ochranu před úlomky kosmického smetí zase jeho „intenzivní podmračený výraz“. A kdyby se vyskytl nějaký neřešitelný problém? I s takovou situací manuál počítal: „Chris to opraví – zřejmě pěstí nebo explozí.“ Na jiném místě stálo, že „Cassidy je v podstatě Chuck Norris nespoutaný gravitací“.

Dramatická vycházka

Chris Cassidy se vrátil do vesmíru 28. března 2013, a to na palubě ruského Sojuzu TMA-08M. Společně s ním letěli na půlroční misi ruští kosmonauti Pavel Vinogradov a Aleksandr Misurkin. Poprvé v historii zamířil Sojuz k ISS po „expresní trajektorii“: Cesta tak místo obvyklých dvou dnů trvala jen šest hodin.

V rámci Expedice 35/36 zažil Cassidy přílet čtyř zásobovacích lodí: evropské ATV-4 Albert Einstein, japonské HTV4 a dvou ruských Progressů. Kromě toho uskutečnil tři výstupy do otevřeného prostoru. Jedenáctého května pak musel s Thomasem Marshburnem vystoupit neplánovaně, protože jeden z chladicích systémů ISS zaznamenal únik čpavku a bylo třeba najít jeho zdroj. Problém sice nedetekovali, ale pro jistotu vyměnili „hlavního podezřelého“ – pumpu. Potíže každopádně ustaly.

TIP: Mike Mulane: Příběh (ne)obyčejného astronauta

Devátého a šestnáctého července čekala Cassidyho dvojice výstupů s Italem Lucou Parmitanem. Ovšem zatímco první vycházka proběhla bez problémů, druhá vešla do dějin: V Parmitanově přilbě se začala hromadit voda a rutinní akce se změnila v boj o život. Přesto se oba astronauti nakonec bezpečně vrátili na ISS. Cassidy má tedy za sebou osm výstupů ve skafandru v celkové délce 31 hodin a 14 minut.

Kam dál?

V roce 2015 se pak stal Chris Cassidy ředitelem kanceláře astronautů NASA v Houstonu: Má tudíž na starosti koordinaci, plánování a řízení všech aktivit, do nichž jsou zapojeni astronauti americké vesmírné agentury. Poměrně nudné označení však zahrnuje i zásadní vliv na výběr a složení posádek, proto se funkce neoficiálně nazývá „šéfastronaut“. Tam vydržel až do roku 2017 a poté se vrátil do běžného „letového“ stavu. Je tak možné, že se do vesmíru ještě někdy podívá...