Bouře ve Sluneční soustavě: Prašné hurikány na rudé planetě (2.)

Na první pohled je patrné, že značné množství kráterů na povrchu Marsu částečně zasypal jemný písek, a v některých místech pozorujeme četné písečné duny. Vzhledem k přítomnosti atmosféry a změně teplot vanou na rudé planetě často silné větry, které přemísťují drobné částice z místa na místo. Občas tam také dochází k místním, eventuálně celoplanetárním prašným bouřím, při nichž se do atmosféry zvíří velké množství prachu a jemného písku, který znemožní jakékoliv pozorování detailů na povrchu planety. Když v roce 1971 přilétala k Marsu americká sonda Mariner 9, celou planetu pokrývala písečná bouře – na pořízených snímcích byl patrný pouze vrcholek nejvyšší sopky Olympus Mons.

Nepřehlédněte další článek ze seriálu Bouře ve Sluneční soustavě: Extrémní erupce na Slunci 

Prachové částice se mohou v bouřích pravděpodobně elektricky nabít v důsledku vzájemného tření při unášení větrem. Může pak docházet k výbojům statické elektřiny – k bleskům (tentýž jev známe například u některých pozemských sopek). Do atmosféry Marsu se prach dostává rovněž v důsledku větrných vírů, tzv. prachových čertíků (z anglického dust devils), jež zasahují do výšky dvou až osmi kilometrů, někdy i výše. Způsobuje je nerovnoměrné zahřívání povrchu planety Sluncem, při čemž vznikají teplé stoupavé vzdušné proudy (což ostatně známe i na Zemi).

Zajímavé úkazy nastávají s nástupem jara v okolí jižní polární čepičky. V důsledku zvýšeného zahřívání dochází k výtryskům plynného oxidu uhličitého strhávajícího s sebou zrníčka tmavého písku a prachu. Tato oblast Marsu je mnohem dynamičtější a aktivnější, než se předpokládalo. „Pokud byste se ocitli v místě jižní polární čepičky, stáli byste na ledové kře z tuhého oxidu uhličitého,“ říká Phil Christensen z Arizonské státní univerzity, „a všude kolem vás by sršely výtrysky plynného oxidu uhličitého, vyvrhující písek a prach do výšky až několika set metrů.“