Araukárie v chilském Conguillío: Stromy z hloubi pravěku

Pohoří And je tvořeno velkým množstvím vyhaslých a činných sopek. V Chile dochází posouváním zemských desek často i k zemětřesením. I v národním parku Conguillío dominuje krajině aktivní doutnající vulkán. Jmenuje se Llaima a jeho vrchol se nachází ve výšce 3 125 metrů. Projíždíme kolem relativně čerstvého lávového pole, kde velkou část země pohltily černé lávové kameny, struska a popel a později se z informační cedule dozvídáme, že sopka explodovala naposledy v roce 2009. Až příliš často se zpočátku otáčíme a sledujeme, jak se nad sopouchem nepřetržitě valí dým. Fantasticky působící araukárie, rostoucí všude kolem, si ale brzy úplně přitáhnou naši pozornost.

Pochoutka i stavební materiál

Araukárie nebo také blahočet chilský (Araucaria araucana) je stálezelený jehličnan. Jeho větve zdobí široké, spirálovitě uspořádané zploštělé jehlice, které opadávají za 10 až 15 let. Jsou 30–50 milimetrů dlouhé a 8–25 milimetrů široké. Dřevo pokrývá stříbřitě šedá až 14 centimetrů tlustá popraskaná kůra, která ochraňuje strom před mrazem, ohněm a horkým sopečným popelem.

Hnědé samčí šištice velmi podobné obyčejným šiškám jsou velké sedm až patnáct centimetrů. Zelené samičí šištice po opylení větrem postupně tmavnou a zvětšují se do kulovitého tvaru o průměru okolo 15 centimetrů. Velké šišky podobné ananasu plodí chutné ořechy, které dozrávají až za dva tři roky. Pět centimetrů dlouhá a 1,5 centimetrů široká semena chutnají jako oříšky a tak není divu, že je domorodci odedávna sbírají. Domorodí indiáni Mapučové využívali stromy také jako stavební materiál, pryskyřice jim sloužila v léčitelství.

Nejstarší mezi starci

Tento konkrétní druh araukárie je endemický, což znamená, že se vyskytuje pouze tady – ve středním Chile a na západě Argentiny. Miluje vlhké podnebí, a proto pokrývá svahy sopečnatých And v nadmořské výšce okolo 600 až 1 700 metrů nad mořem.

Araukárie je prastará nahosemenná jedno- nebo dvoudomá rostlina. Podle fosilního záznamu se tyto jehličnany vyskytují na Zemi již 150 miliónů let a jsou považovány za vůbec nejstarší rostliny světa. Dosahují výšky 30 až 50 metrů, ale rostou velmi pomalu. Ve věku přibližně sta let se araukárie zbavují svých spodních větví a vytvářejí typickou deštníkovitou korunu. Nejstarší exempláře se prý dožívají až 2 000 let!

Symbol pravěké krajiny

Národní park Conguillío o rozloze 60 hektarů byl v roce 1983 zapsán do fondu světového dědictví UNESCO. Mezi jeho hustými lesy se zrcadlí nádherná modrá vysokohorská jezera, do země se zarývají hluboké kaňony. Před dvěma tisíci lety přehradily proudy ztuhlé lávy řeku Truful-Truful a vytvořily tři jezera – Lagunu Conguillío, Lagunu Arco Iris a Lagunu Verde. Všechny musíme samo sebou důkladně prozkoumat. Pod hladinou jsou vidět pahýly výbuchem zničených stromů, v chladivé vodě smočíme své unavené nohy. Šlapeme kus cesty i k 1 800 let staré „Araucarii Madre“, tedy „Matce araukárii“ – největšímu stromu v parku.

TIP: Rekordmani říše stromů: 5 zelených gigantů planety Země

Obdivujeme další krásy okolní krajiny, zasněžené vrcholky, zurčící potoky. Chodíme po ostrých černých kamenech čerstvého lávového pole. S pokorou se klaníme přírodě, která i přes svou ničivou sílu nechala přežít stromy tak úchvatné. Stromy, které i dinosaurům musely připadat jako neměnný symbol pravěké krajiny.