7+1 perel astronomie: Strhující představení úplného zatmění Slunce

„Kterýmu jinýmu úkazu na nebi lidi zatleskaj?“ prohlásil dnes již bohužel zesnulý pardubický astronom Václav Knoll. Zatmění Slunce opravdu přináší neopakovatelný zážitek a jeho princip je jednoduchý: Měsíc v novu projde na své dráze přesně mezi Zemí a Sluncem, jeho stín dopadne na povrch naší planety a ti, kdo se zrovna nacházejí v něm, se mohou kochat jedinečnou nebeskou show. 

I zde ovšem musíme brát v úvahu jistá specifika: Zemský satelit se na své eliptické trajektorii musí v době úkazu nacházet co nejblíž k naší planetě, jinak nezakryje celé Slunce a spatříme pouze tzv. prstencové zatmění. Samozřejmě se musí rovněž ocitnout co nejpřesněji na spojnici mezi Zemí a naší hvězdou, neboť jinak – a to dost často – projde na nebi jen nad slunečním kotoučem nebo pod ním. 

Úplné zatmění Slunce se někde na světě odehraje téměř každý rok a pro jeho spatření stačí vycestovat do předem předpovězeného pásu, kudy se bude měsíční stín v inkriminovaný čas pohybovat. Pás měří na délku až 15 000 km, ovšem široký je nanejvýš zhruba 270 km, což odpovídá vzdušné vzdálenosti mezi Prahou a Ostravou.

Když do dne vstoupí noc

Krásu úplného zatmění Slunce nelze snadno popsat v několika větách, je třeba jej zažít. Tmavý Měsíc zhruba hodinu postupně ukusuje z oslnivého slunečního kotouče. Zprvu se nic významného neděje, ale jakmile je disk stálice zakryt téměř celý, začne strhující nebeské divadlo. 

Krajina postupně ztmavne, podobně jako po západu Slunce, ochladí se a zmatená příroda utichne. Azurové nebe záhy získá nádech vojenské modři, obzor se zahalí do sytě žlutých a oranžových odstínů jako za soumraku. Zbytky slunečního světla se dynamicky ztrácejí za měsíčním limbem a zjevuje se oslnivě krásná paprskovitá koróna, tvarovaná aktuálním magnetickým polem naší hvězdy. Jako by Slunce zamrzlo, lidé žasnou, křičí a tleskají, cvakají tisíce aparátů. Zároveň jsou na obloze vidět nejjasnější stálice a planety. 

Minuty plynou, až Slunce opět „procitne“ na opačné straně pohybujícího se měsíčního kotouče, nebe se rozsvítí a koróna se v jeho záři vytratí. Každý si přeje, aby představení trvalo alespoň o něco déle. Škoda, že v Česku nenastane jediné až do 7. října 2135. V následujících letech se však naskytne několik zajímavých možností, kam se za ním vydat.