7+1 perel astronomie: Meteorický déšť je nezapomenutelným zážitkem

Ležíte pod hvězdnou oblohou, když ji náhle pročísne meteor. A další. Další. A ještě jeden. Frekvence závratně stoupá, až není na nebi místo, kde by v niterný okamžik nezazářila „padající hvězda“. Každou sekundu jich nad vámi sviští víc, než je prstů na ruce, a všechny vylétají z jednoho bodu, tzv. radiantu. Některé vybuchují, jiné dokonce oslňují. Strhující podívaná trvá desítky minut a pak jako když utne, vše se zase zklidní. Na hvězdném nebi se právě odehrálo jedno z nejdynamičtějších divadel – meteorický déšť.

Když z nebe „lije“ za sucha

Z oblohy během něj skutečně „lije“ za sucha. Za jedinečnou nebeskou show stojí průchod Země hustým proudem ledoprachových částic, jež za sebou zpravidla zanechá nějaká kometa či drolící se planetka. Dosahují velikosti zrnek písku, jsou jich miliony a vstupují do atmosféry rychlostí až 260 000 km/h. Třením o její molekuly se prudce zahřejí, zazáří, shoří – a právě tehdy pozorujeme „padající hvězdu“. 

S nadsázkou tak můžeme říct, že meteorické roje tvoří hořící částice kosmického smetí. A protože přicházejí z jednoho směru, tak se – podobně jako při pohledu na sbíhající se koleje na obzoru – vlivem perspektivy zdá, že vylétají z jediného bodu. O meteorickém dešti pak hovoříme, když frekvence překoná magickou hranici tisíce meteorů za hodinu.

Pod prašnou sprchou

Nejčastěji se lidé s meteorickými dešti setkávali v souvislosti s každoročním rojem Leonid, který vrcholí po půlce listopadu. Obvykle kolem jeho maxima mezi 17. a 19. dnem podzimního měsíce každoročně sledujeme jen slabý roj, s frekvencí okolo 15 meteorů za hodinu. Zhruba třikrát za století, když se ke Slunci vrátí mateřská kometa 55P/Tempel–Tuttle, však může hustší rozdrolený prach táhnoucí se za vlasaticí vykouzlit nezapomenutelné „dešťové“ představení. Nezřídka jej Leonidy nabízejí i několik let po průletu 55P, pochopitelně vždy v období svého listopadového maxima. 

Naposledy se kometa ke Slunci vrátila v roce 1998 a větší kusy materiálu tehdy vytvořily „bolidový déšť“, kdy do hodiny padaly stovky meteorů jasnějších než Venuše! Deště pak byly pozorovatelné až do roku 2002. Znovu vlasatice přilétne v roce 2031, kdy bychom také mohli vyhlížet další nebeský „spektákl“.