10× sondy, které změnily Sluneční soustavu: Hajabusa, Rosetta, New Horizons (3.)

V předchozích dílech článku jsme si přibližili mise meziplanetární sondy Voyager 1 a 2, družic Viking 1 a 2, které přistály na Marsu a Věněry 9, která jako první přistála na Venuši, dále družici Vegu, která zkoumala Halleyovu kometu, NEAR, která se jako první přiblížila k planetce, a Cassini, jež dosud pracuje u Saturnu.

7. Huygens: Největší evropský triumf

Data odeslaná sondou Huygens z Titanu změnila naše představy o vzniku a fungování Sluneční soustavy 

Ačkoliv jsou sondy Cassini/Huygens často považovány za jednu misi, dovolili jsme si je odlišit. Zmíněná „dvojjedinost“ má svůj význam: modul Huygens se na sondě Cassini až k planetě Saturn svezl a následně ji využíval jako retranslační stanici pro vysílání na Zemi. Tím ale symbióza končí.

Huygens vznikl zcela v evropské režii. Dne 25. prosince 2004 se odpojil od mateřské sondy Cassini, načež 14. ledna 2005 vstoupil do atmosféry Titanu. Využil tepelný štít, poté padákový systém a 2 hodiny a 42 minut klesal k povrchu měsíce, odkud pak ještě 1 hodinu a 12 minut vysílal. Získaná data přitom změnila řadu našich představ o vzniku a fungování Sluneční soustavy i jejích těles. A o triumf se jednalo také z technického hlediska – podle mnohých šlo dokonce o historicky největší úspěch ESA.

8. Hajabusa: Z asteroidu na Zemi

Sondu Hajabusa provázely od začátku problémy, přesto byl cíl mise splněn – pouzdro se vzorky přistálo na Zemi

Snad žádná jiná kosmická sonda se nemůže „pochlubit“ takovým množstvím změn plánu – před startem i v průběhu letu – jako japonská Hajabusa. Vydala se k planetce 1990 SF36, která byla později přejmenována po japonském raketovém pionýrovi Hideu Itokawovi. 

Ve dnech 19. a 25. listopadu 2005 se pak uskutečnily dva pokusy o přistání na povrchu zmíněného tělesa a odběr vzorků. Misi přitom od začátku do konce provázely komplikace: selhání iontových motorů, stabilizačních gyroskopů, elektroniky, zamrznutí paliva, … Dost závad, aby to zničilo deset sond. Hajabusa však vydržela a v červnu 2010 vysadila u Země návratové pouzdro. Až téměř po devíti měsících analýz japonská kosmická agentura JAXA konstatovala, že některé velmi drobné částice v pouzdru (bylo jich 1 500, ale jen několik málo přesáhlo tloušťku lidského vlasu) pocházejí z povrchu planetky.

V prosinci 2014 odstartovala sonda Hajabusa II, která se vydala ve šlépějích své předchůdkyně a měla by na Zemi dopravit z planetky přece jen o něco více materiálu.

9. Rosetta: Průvodkyně komety

Lidmi vyslané těleso poprvé přistane na kometě. Vyplní se tak dávná předpověď Julese Vernea

Přílet evropské sondy Rosetta ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko a následné vysazení modulu Philae na jejím povrchu se v roce 2014 stalo událostí kosmonautiky číslo 1.

Rosetta odstartovala na raketě Ariane 5 v březnu 2004. Na cestě k cíli se pak třikrát vrátila k Zemi (v březnu 2005, v listopadu 2007 a v listopadu 2009), aby provedla gravitační manévry. Mezitím (v únoru 2007) proletěla kolem planety Mars, načež ještě uskutečnila dva průlety u planetek 2867 Šteins (v září 2008) a 21 Lutetia (v červenci 2010). Od června 2011 pak hibernovala, protože její sluneční baterie nemohly v důsledku velké vzdálenosti od naší hvězdy vyrábět dostatek energie. Probudila se po téměř tisícidenním spánku letos v lednu. V květnu 2014 její kamery poprvé vyfotografovaly cílovou kometu, přičemž obě tělesa v tu chvíli dělilo zhruba dva miliony kilometrů.

Oba objekty se setkaly v srpnu téhož roku a od té doby spolu cestují vesmírem. Poprvé v historii tak nešlo pouze o průletový průzkum komety, neboť sonda mohla sledovat její „probouzení“ při přibližování ke Slunci. Zlatým hřebem programu se pak stalo listopadové vysazení modulu Philae na povrch vlasatice. Zařízení mělo pracovat nejméně tři dny, ovšem vysazení robota nedopadlo podle představ a při „přistání“ bylo spojení ztraceno. 2. září 2016 však Rosetta svůj výsadkový modul na povrchu přece jen objevila a poslala k Zemi jeho fotografii.

S tím, jak se kometa vzdaluje od Slunce, má družice stále méně energie ze solárních panelů, a tak bude 30. září navedena na povrch komety, kde bude pravděpodobně zničena. V průběhu „přistání“ bude k Zemi posílat fotografie povrchu a další data. 

10. New Horizons: První družice doletěla k Plutu

Ani po průletu kolem Pluta sonda New Horizons neskončila na „kosmickém vrakovišti“ a miří k dalším objektům

Po desítkách let plánů, snů a marného boje odstartovala v lednu 2006 k Plutu americká sonda New Horizons. K cíli dorazila v červenci 2015, mezitím se však mnohé změnilo: objevili jsme například dva nové měsíce zmíněného tělesa a především – Pluto bylo z planety „degradováno“ na trpasličí planetu. Uvedená administrativní změna mu však nijak neubrala na vědecké zajímavosti: ať už Pluto zařadíme do jakékoliv formální kategorie, zůstává prostě ve Sluneční soustavě jedinečným. 

Hlavním cílem mise New Horizons je charakterizovat globální geologii a morfologii trpasličí planety a jejích pěti dosud známých měsíců. K Zemi již poslala řadu fotografií Pluta, díky nimiž se naše znalosti o něm výrazně rozšířily. Ani po průletu však sonda neskončí na pomyslném „kosmickém vrakovišti“. Pokud to její technický stav a zásoby pohonných látek dovolí (rozpočítány jsou do roku 2020), proletí okolo tělesa 2014 MU69 v Kuiperově pásu v lednu 2019. Během cesty ale nezahálí a posílá nové snímky.