Zvířata, která si pomáhají: Příteli v nouzi pomáhají sloni ale i třeba delfíni

Delfíni v Japonském moři vytvořili ze svých těl „živý záchranný člun“ pro umírající samičku. Snad s výjimkou slonů nebylo dosud u zvířat nic podobného pozorováno
19.04.2019 - Jaroslav Petr


V létě roku 2008 sledoval korejský zoolog Kyum Park z paluby výzkumné lodi stádo asi 400 delfínů druhu Delphinus capensis, kteří dováděli ve vlnách Japonského moře. Povšiml si přitom skupiny dvanácti jedinců, kteří se drželi nezvykle těsně u sebe. Opatrným manévrem se loď dostala do blízkosti zvířat a Park zjistil, že se delfíni snaží pomoct samičce s ochrnutými prsními ploutvemi. Postižené zvíře neudrželo ve vodě rovnováhu a obracelo se břichem vzhůru. Hrozilo reálné nebezpečí, že se delfín utopí.

Snaha až do posledního okamžiku

Delfíni, kteří se kolem nemocného zvířete shlukli, se snažili plavat tak, aby samička mohla ležet na jejich zádech, udržela hlavu nad hladinou a měla možnost dýchat. Delfíni tak vytvořili jakýsi živý záchranný vor, z nějž ovšem někteří brzy dezertovali. Ochrnutá samička ztratila oporu a sklouzla do vody.

Zbývající delfíni z živého „záchranného člunu“ se ji sice ze všech sil snažili udržet nad hladinou, ale jejich péče nepomohla. Samička přestala dýchat a uhynula. Delfíni s ní zůstali ještě nějakou dobu a jemně se jí dotýkali. Pak nechali mrtvé tělo klesnout do hlubin.

Výjimečná starostlivost

Jihokorejští zoologové popsali nevšední chování delfínů ve studii, kterou publikovali na stránkách vědeckého časopisu Marine Mammal Science. Jde o první případ, kdy byli delfíni viděni při pomoci postiženému dospělému příslušníkovi vlastního druhu. Doposud je vědci pozorovali jen při pomoci handicapovaným mláďatům. V těchto případech se angažovala obvykle především matka mláděte, výjimečně se do pomoci zapojili její nejbližší.

Kyum Park nedokázal určit, zda o umírající samičku pečovali blízcí příbuzní, anebo se ji snažili zachránit nepříbuzní jedinci ze stáda. V každém případě ale delfíni prokázali schopnost značné míry soucitu a empatie. Většina zvířecích druhů poraněné nebo nemocné jedince z vlastních řad bez skrupulí opouští.

Nečekaná pomoc v nouzi

Pomoc poraněnému nebo nemocnému příslušníkovi vlastního druhu byla pozorována vzácně, a to především u vysoce inteligentních pospolitě žijících druhů. Samice slona afrického (Loxodonta africana) se například snažily nadzvednout pomocí klů a chobotu mládě, které veterinář nastřelil šipkou s uspávacím prostředkem, aby ho mohl ošetřit. Slonice stavěly mládě na nohy dlouhé dvě hodiny. Když účinek narkotizační střely odezněl, odvedly probuzené mládě pryč.

TIP: Pravda o delfíní inteligenci: Jsou příliš chytří pro život v zajetí?

Známý zoolog a přední znalec života slonů Iain Douglas-Hamilton pozoroval ve volné přírodě vůdčí samici stáda, která se vážně zranila při pádu. Slonici těžce otekl chobot a její stádo bylo v té chvíli asi 1,5 kilometru daleko. Poraněnému zvířeti ale během dvou minut přispěchala na pomoc vůdčí samice jiného stáda. Pomocí klů a chobotu dokázala kolabující slonici postavit na nohy, a když se raněné zvíře začalo znovu hroutit, zkoušela jej cizí samice tlačením donutit k chůzi. Slonice druhý den svým zraněním podlehla i přes nezištnou snahu naprosto cizí nepříbuzné samice.

Díky korejským biologům v čele s Kyom Parkem z Ústavu pro výzkum kytovců z jihokorejského Ulsanu víme, že osud dospělých poraněných jedinců není lhostejný ani delfínům.

  • Zdroj textu

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií
    Shutterstock

Další články v sekci