Neuvěřitelné zápasy o přežití: Italský policista ztracený uprostřed Sahary

Maraton des Sables považují mnozí ultramaratonci za nejobtížnější závod planety – během šesti dní zde překonávají běžci vzdálenost 251 kilometrů skrz náročný terén Saharské pouště. V roce 1994 se tohoto rizikového podniku účastnil i moderní pětibojař Mauro Prosperi, jinak sicilský policista. Čtvrtý den závodu se propracoval na sedmé místo celkového hodnocení a pomýšlel i na vyšší mety. Pak se pro něj ovšem akce změnila v boj o přežití. Toho dne totiž přecházela přes trasu etapy písečná bouře.

Sám uprostřed Sahary

Pravidla závodu na takovou možnost výslovně pamatují, přičemž se v nich píše, že běžci mají zůstat na místě a čekat na pomoc. Sicilský muž zákona se však rozhodl nařízení ignorovat. Zřejmě si řekl, že trocha písku nikoho nezabije, omotal si šátek okolo hlavy a pokračoval v běhu skrz bouři. Když o šest hodin později živel utichl, Prosperi zjistil, že se ocitl úplně mimo trasu. Vzdálil se od ní dokonce tak daleko, že nikdo nemohl zahlédnout ani světlici, kterou vystřelil.

Byl úplně sám uprostřed nehostinné pustiny a neměl jinou možnost než pokračovat dál. Zásoby na jediný den mu brzy došly, a aby zmírnil dehydrataci a uchoval si nějaké tekutiny, pil vlastní moč. Když narazil na opuštěnou svatyni, chytil tam a zabil dva netopýry a vypil jejich krev. Na tomtéž místě jej také opustila vůle žít a pokusil se spáchat sebevraždu. Z poranění, která si způsobil na zápěstí kapesním nožem, však nevykrvácel. Dehydratace totiž natolik zahustila nešťastníkovu krev, že se na ranách velmi rychle vytvořila sraženina.

TIP: Příběh Chrise McCandlesse: Cesta napříč Amerikou až do nitra Aljašky

Prosperi upadl do bezvědomí, ale když se probral, rozhodl se znovu bojovat o život. Dalších pět dní pokračoval Saharou, jedl ještěrky a štíry, pil ranní rosu z listů. Po devíti poustevnických dnech v poušti jej nalezla nomádská rodina, která zachráněného vytrvalce dopravila do nemocnice v alžírském vojenském táboře.

Po čtyřech letech opět na startu

Ultramaratonec se dostal více než dvě stě kilometrů mimo trasu závodu a ztratil při tom osmnáct kilogramů tělesné hmotnosti. O dva roky později se k závodu přihlásil znovu, ale jeho přihláška byla zamítnuta. Na start stejného ultramaratonu se opět postavil až v roce 1998, nicméně jej nedokončil kvůli vážnému zranění palce.