Zneuznalí poslové jara: Svítivé květy jaterníků

Jaterníky se v několika málo druzích vyskytují v lesích Severní Ameriky, Evropy a Asie. Počet popsaných druhů se různí, protože mnoho autorů považuje americké a většinu asijských druhů za pouhé poddruhy naší domácí podléšky. Někteří botanici dokonce neuznávají samostatný rod jaterníků a spolu s konikleci je řadí do rozsáhlého rodu sasanek.

Především díky brzké době kvetení patří jaterníky k oblíbeným zahradním rostlinám. Také u nás můžeme v lese najít rostliny s květy růžovými nebo téměř bílými. Především v Japonsku se pak mnozí sběratelé zabývají vyhledáváním a sběrem těchto odchylně kvetoucích rostlin v přírodě. Dále je mezi sebou kříží a získávají tak podléšky plnokvěté nebo až monstrózní – s nejrůznějšími barvami jak okvětních lístků, tak i prašníků. Ceny odrůd často šplhají do závratných výší.

Jaterník podléška (Hepatica nobilis)

Jaterník podléška je jednou z domácích hajních bylin, která u nás na jaře vykvétá mezi prvními. Její přízemní listy jsou výrazně řapíkaté a trojlaločnaté. Tyto kožovité lupeny zůstávají na rostlině přes zimu až do jara. Přímé stonky jsou chlupaté a nesou jediný květ, který je podepřen třemi listeny, jež připomínají kalich. Na noc a za deště se květ uzavírá a sklání. Plodem této rostliny je nažka, na jejímž okraji je olejnatý výrůstek. Jím se živí mravenci, kteří tak semena rozšiřují do okolí. Jaterník se používal jako léčivka při nemocech jater a žlučníku. Místy sloužil i jako náhražka čaje.

Výška: až 25 cm
Barva květu: modrá, vzácně růžová nebo bílá
Doba květu: březen až květen
Rozšíření: Evropa, rostliny ze Španělska, S. Ameriky a východní Asie se dnes řadí jako samostatné druhy. V Anglii nejspíše zplanělá již z období Římské říše.
Ekologie: Roste v prosvětlených, humózních, především listnatých lesích na slabě vlhkých až vysychavých půdách často na kamenitém podkladu.
Status: Chráněná v Maďarsku, Švýcarsku a severských zemích

Jaterník sedmihradský (Hepatica transsilvanica)

V Rumunských Karpatech neroste u nás obvyklá podléška, zato se v tamních lesích setkáte s mohutnějším jaterníkem sedmihradským. Od podléšky jej lze snadno poznat – je větší, jeho zubaté listy jsou obvykle pětilaločnaté. Často se pěstuje jako skalnička, vytváří větší trsy, bohatěji a dříve kvete. Snadno se kříží s podléškou. Místy zplaňuje, a proto je považována za potenciálně invazní druh.

Výška: 30 cm
Barva květu: modrá
Doba květu: únor až duben
Rozšíření: jižní a východní Karpaty, Transylvánie
Ekologie: humózní lesy, místy i horské louky a pastviny

Jaterník největší (Hepatica maxima)

Jaterník největší je příbuzný korejským a japonským jaterníkům, od nichž se liší především mohutným vzrůstem. Tuhé kožovité listy jsou trojlaločnaté a stálezelené. Čepel listů může mít v průměru i přes 10 cm. Květy jsou naopak drobné, většinou schované v listech.

Výška: 40 cm
Barva květu: bílá nebo narůžovělá
Doba květu: březen
Rozšíření: sopečný ostrov Ullung-Do, 150 km východně od Korejského poloostrova
Ekologie: křovinaté porosty pěnišníků