Zmutované jídlo: Proč mají geneticky upravené potraviny tak špatnou pověst?

Gilles-Éric Séralini zvedl laboratorního potkana a novinářům ukázal břicho zvířete znetvořené dvěma velkými nádory. „Toto zvíře bylo prakticky celý život krmeno geneticky modifikovanou kukuřicí,“ vysvětlil a fotoreportéři jej zasypali ohňostrojem blesků. Francouz dosáhl svého. Jak tím ovlivnil další vývoj genetických potravin?

Kauza Séralini

Séraliniho studie publikovaná v roce 2012 ve vědeckém časopise Food and Chemical Toxicology jako jedna z mála dokazovala zhoubný vliv geneticky modifikovaných zemědělských plodin na zdraví konzumentů. Francouzský toxikolog v ní dokazoval, že dlouhodobé pojídání potravy pocházející z rostlin upravených metodami genového inženýrství vyvolává rakovinu. Novináři by se asi divili, kdyby Séralini ukázal potkany krmené pro kontrolu geneticky nemodifikovanou kukuřicí. I tato zvířata totiž trpěla zhoubným nádorovým bujením. Některá byla postižena dokonce více než potkani držení na geneticky modifikované dietě.

Francouzští vědci použili pro svůj experiment potkany z linie, jež je ve vyšším věku k rakovině vysoce náchylná. Soustředili se hlavně na zvířata krmená geneticky modifikovanou kukuřicí. „Kontrolních“ zvířat konzumujících geneticky nemodifikovanou potravu použili mnohem méně. Výsledky experimentu pak podrobili statistickým testům, které dávaly výrazně větší váhu výskytu rakoviny u početnějších skupin. I když byli potkani z některých skupin krmených modifikovanou kukuřicí zdravější než jejich „kontrolní“ protějšky, nemělo to na výsledky studie takový dopad, jako když onemocněla zvířata z početnějších skupin krmených modifikovanou potravou. Závěr vyzníval tak, jak si to zapřisáhlý odpůrce genetických modifikací Séralini přál: „Potrava z geneticky modifikovaných zemědělských plodin vyvolává rakovinu!“

Séralini využil zájmu o svou studii k velké propagační kampani. Vydal knihu, natočil film, to vše v duchu anti-GMO. Co na tom, že časopis Food and Chemical Toxicology o dva roky později jeho studii odmítl jako chybnou a nevěrohodnou a vyškrtl ji ze svých stránek. To už zaznamenali jen experti z oboru. Většina veřejnosti se nedozvěděla ani o výsledcích tří nezávisle provedených experimentů, jež Séraliniho kontroverzní pokus zopakovaly. Ani jeden nedošel ke stejným závěrům jako francouzský toxikolog. Všechny skončily s výsledky potvrzujícími, že konzumace geneticky modifikované kukuřice rakovinu nevyvolává. Přesto je na internetu ještě dnes rozeset bezpočet článků a komentářů, které berou chybnou Séraliniho studii smrtelně vážně. 

Bez mutací!

Lidé se následků konzumace potravy z geneticky modifikovaných zemědělských plodin bát nemusejí, protože pro jejich jídelníček jich je určeno jen minimum. Drtivá většina skončí jako krmivo prasat a drůbeže. Prim hrají geneticky modifikované odrůdy kukuřice a sóje. Především sóju pěstují její hlavní světoví producenti prakticky už jen v geneticky modifikovaných odrůdách. Na celosvětové sklizni této plodiny se odrůdy upravené genovým inženýrstvím podílejí z více než 85 %!

Nakolik se může krmení geneticky modifikovanými krmivy promítnout do kvality živočišných potravin? Mlékárny v zemích Evropské unie včetně České republiky chtějí po chovatelích krav, aby garantovali, že zvířata nebyla krmena geneticky modifikovanými plodinami. Mléko těchto zvířat pak označují jako „GMO-free“ čili „bez GMO“. Protože skot potřebuje průmyslově vyrobených krmiv minimum, není pro chovatele velký problém si krmení krav pohlídat. Analýza krmiv, která mají zvířata ve žlabech v chlévě, by samozřejmě přítomnost geneticky modifikovaných plodin hravě odhalila – a mlékárna by chovateli mohla vypovědět smlouvu. Ani ty nejdetailnější analýzy ale neodhalí, zda mléko pochází od krávy krmené geneticky modifikovanou kukuřicí. To samé platí i o kuřecím masu a vejcích. 

Neznamená to, že by se geneticky modifikované krmivo nemohlo promítnout do kvality potravin živočišného původu. Vliv bývá nepřímý a pozitivní. Jako příklad lze uvést odrůdy kukuřice upravené genovým inženýrstvím tak, aby vzdorovaly úhlavnímu škůdci této plodiny: motýlovi zavíječi kukuřičnému. Obyčejnou kukuřici housenky zavíječe prožerou a otevřou ji plísním. Ty pak produkují plísňové jedy zvané mykotoxiny, z nichž mnohé jsou karcinogenní. Geneticky modifikovaná kukuřice odolná k housenkám zavíječe neplesniví a může mít proto třeba 150krát méně mykotoxinů než tradiční odrůdy kukuřice pěstované ve stejných podmínkách. Mykotoxiny přecházejí ze zkonzumované kukuřice do těla zvířete a pak se dostávají do mléka, masa i vajec. Tepelnou úpravou se neničí, takže nakonec skončí v lidském organismu.

V importu je síla

Zajímavé je, že nikdo nevolá po GMO-free vepřovém a drůbežím masu nebo po GMO-free slepičích vejcích. Prasata a drůbež jsou přitom krmeny kukuřicí i sójou dováženými zhusta ze zemí, kde se geneticky modifikované plodiny pěstují ve velkém, např. z USA, Kanady nebo Argentiny. Evropské zemědělství je na tomto importu existenčně závislé, protože nedokáže vyrobit dostatek krmiv pro tato zvířata. Kdyby Evropa přestala dovážet krmiva z geneticky modifikovaných plodin, musela by stavy drůbeže snížit o 40 %. Propukla by masná a vaječná krize. Chybějící potraviny by bylo třeba dovážet ze zemí, které je nabízejí. Ne náhodou jsou to právě země, z nichž se nyní dovážejí geneticky modifikovaná krmiva a kde se těmito krmivy hospodářská zvířata standardně krmí. Zákazem dovozu geneticky modifikovaných krmiv by si tedy evropské státy nepomohly, právě naopak.

Existuje ještě jeden velmi dobrý důvod, proč se potravin z geneticky modifikovaných plodin nebát. Současná legislativa je na tyto plodiny mnohem přísnější než na tradiční odrůdy. Než je schváleno jejich pěstování, musí projít rozsáhlými ověřovacími testy. Zkoumá se jejich toxicita a také schopnost vyvolávat alergie. Nic podobného se u nových geneticky nemodifikovaných plodin neprovádí. Geneticky modifikované plodiny jsou proto bezkonkurenčně nejprověřenější komoditou na zemědělském trhu. Proč je lidé přesto odmítají?

Při rozhodování se člověk řídí poměrem přínosů a rizik. Bohužel, velké biotechnologické firmy se už v 80. letech minulého století rozhodly pro chybnou strategii. Genetickými modifikacemi upravili dědičnou informaci zemědělských plodin tak, aby to vyhovovalo pěstitelům. To je i případ plodin odolných k hmyzím škůdcům včetně kukuřice vzdorující housenkám zavíječe kukuřičného.

Málokdo ví, že taková kukuřice mívá méně mykotoxinů a většina lidí žije v představě, že popcorn z geneticky modifikované kukuřice jim žádné „plusy“ nenabízí. Pokud pak v mozku člověka vzklíčí byť jen zárodek podezření, že s geneticky modifikovanou kukuřicí není něco v pořádku, jeví se mu jako ideální řešení kukuřici odmítnout. Nepřichází tím o žádný její přínos a spolehlivě eliminuje všechna, byť jen hypotetická rizika. 

Plodiny nové generace

V současné době už velké biotechnologické firmy pochopily svůj omyl a vyvíjejí geneticky modifikované plodiny a zvířata pro produkci potravin výhodných pro člověka. Příkladem je pšenice, která po zásahu do dědičné informace postrádá složky lepků vyvolávajících zdravotní problémy u lidí s celiakií. Z této pšenice lze upéct pečivo s chutí, vůní a stejnou vnitřní strukturou, jako kdyby bylo z tradiční pšenice. Celiaci ho hodnotí hodně vysoko.

Podobně lze metodami genového inženýrství posunout žádoucím směrem obsah živin: Například zvýšit obsah některých vitamínů, změnit poměry mezi nasycenými a nenasycenými mastnými kyselinami či zajistit vyšší obsah důležitých stopových prvků.

TIP: Bojíte se GMO? Sladké brambory jsou geneticky modifikované už tisíce let

V poslední době se genoví inženýři věnují hodně i úpravám dědičné informace hospodářských zvířat. K dispozici jsou například krávy dojící mléko bez bílkovin schopných vyvolat alergické rekce u novorozenců, které matky nemůžou kojit, a musejí být proto krmeni náhražkami z kravského mléka. Samostatnou otázku představuje pěstování geneticky modifikovaných plodin v zemích třetího světa. Tam mohou plodiny upravené metodami genového inženýrství přispět k řešení závažných problémů. Názorný příklad nabízí tzv. zlatá rýže, jejíž obilky díky úpravám genovým inženýrstvím obsahují zvýšené množství betakarotenu. V řadě zemí třetího světa se lidem nedostává v potravě betakarotenu a jejich tělo si nemá z čeho vyrábět vitamín A. To vede k oslabení sliznic a zvýšené náchylnosti k infekcím. Jedním z nejdrastičtějších následků chorobného nedostatku vitamínu A je poškození sítnice ve vyvíjejícím se dětském oku. Odhaduje se, že kvůli nedostatku betakarotenu v potravě každoročně na světě oslepne 200 000 až 400 000 dětí. Pokud by tyto děti dostávaly 200 gramů vařené zlaté rýže denně, o zrak by nepřišly. Přestože je zlatá rýže připravená k pěstování už dvacet let, zatím se nikde nepěstuje. Brání v tom sveřepý odpor ekologických aktivistů.