Zkáza Mayů: Co zapříčinilo pád starobylé vyspělé civilizace?

Zatímco centra starobylých mayských měst byla vyhrazena náboženství a kultuře, v širším okolí našly místo budovy určené pro řadové obyvatele, které zjevně rostly živelně a značným tempem. Na vrcholu mayské civilizace dosahovala hustota městského zalidnění kolem 800 osob na kilometr čtvereční, tedy asi třetiny oproti dnešní Praze.

Tradice velela, aby se mladý muž oženil, opustil domov a nedaleko si vystavěl nový. Zpravidla to zvládl vlastníma rukama, neboť prosté domy s doškovými střechami vznikaly z blátěných cihel, dřeva, trávy a drobných kamenů. Kvůli riziku povodní většinou spočívaly na vyšším podstavci, ovšem kamenné základy si mohli majitelé dovolit jen zřídkakdy. Zmíněný materiál sloužil primárně k výstavbě budov pro elitu nebo prvků infrastruktury jako zavlažovacích kanálů a cest. 

Ještě před stavěním nových obydlí bylo třeba odlesnit rozsáhlé plochy a podle některých studií se pro vznik jediného čtverečního metru zástavby muselo odstranit dvacet stromů. Situaci dál zhoršovalo vypalování lesů kvůli získání zemědělské půdy. V době civilizačního vrcholu byly zřejmě dokonce úplně vyklučeny nejhustěji zalidněné jižní části říše, což se pak nejspíš odrazilo v klimatu: Podle jedné z nedávných prací mohlo zmizení lesního porostu zvýšit průměrné roční teploty v určitých regionech až o tři stupně. V periodických obdobích sucha, která jsou pro oblast typická, původně lidem pomáhaly zásoby vody udržované v lesích – ty však zmizely spolu se stromy. Vznikla tak smrtící kombinace, jež většinu obyvatel vyhnala z domu (viz Kam se poděli?). 

Uhlí promluvilo

K opuštění domova mohli mít ovšem lidé v určitých případech i jiný důvod. Čím dál víc indicií v poslední době naznačuje, že se Mayové někdy uchylovali dokonce k ničení vlastních měst. Podle vědců šlo o strategii uplatňovanou během válečných konfliktů, které zřejmě předcházely postupnému zániku kdysi mocné říše. 

V roce 2013 prozkoumal americký paleoklimatolog David Wahl guatemalskou lagunu Ek’Naab, u níž se kdysi rozkládalo mayské město Witzna. Sedimenty na dně totiž mohou odhalit řadu detailů o osudu místních obyvatel a odborníci daný postup využívají poměrně často, neboť z nánosů lze vyčíst například podrobnosti o kácení lesních porostů. Podle očekávání se také podařilo objevit zbytky dřevěného uhlí, z čehož lze soudit, že Mayové okolní prales vypalovali, aby získali prostor pro výstavbu. Wahl však zjistil, že je uhelná vrstva v laguně Ek’Naab mimořádně silná – což naznačovalo víc než jen zemědělské využití ohně. 

Oheň na střeše

Mezitím jiný tým archeologů odhalil u mnoha budov Witzny známky silného poškození, přičemž řadu z nich zjevně zasáhl oheň. Ruiny ovšem skrývaly ještě další překvapení: Na jedné z dochovaných zdí našli vědci vyrytý nápis, z nějž dokázali rozluštit spojení „Bahlam Jol“ – jak město pojmenovali sami Mayové. Definitivní potvrzení, že sídlo lehlo popelem, pak přinesl nápis v sousední lokalitě Naranjo. Do jednoho z tamních kamenů kdosi vyryl zmínku, že Bahlam Jol zachvátil požár. Z uvedené datace pak badatelé vypočítali, že k události došlo 21. května 697. 

Katastrofu sice mohla zapříčinit nešťastná náhoda, ale Wahl a jeho tým si to nemyslí. Stejný osud totiž potkal přinejmenším tři sousední města a vědci z toho usuzují, že oheň někdo založil úmyslně s cílem zničit konkrétní osídlení. Má tak jít o důkaz, že mezi sebou Mayové válčili už dlouho před tím, než je zasáhla klimatická změna a přispěla k jejich postupnému úpadku. „V klasickém období mezi léty 250 před Kristem a 900 po Kristu mezi nimi vypukaly ničivé konflikty, jež mohly vést ke zmenšení populace a k hospodářské recesi,“ shrnuje Takeši Inomata z Arizonské univerzity.