Život se skřípěním zubů: Jak vzniká a jak se zbavit nepříjemného bruxismu?

V češtině ustálené slovní spojení „se skřípěním zubů“ reprezentuje vyjádření krajního odporu a nechuti například k určité činnosti. Skřípění zubů spolu s pláčem také odkazuje na popis pekla v biblické knize Zjevení Janovo. V každém případě nevnímáme skřípění zubů jako něco příjemného a libozvučného. Málo se však ví, že se jedná i o problém medicínský, který způsobuje mnoha lidem zdravotní problémy. Dobrá zpráva je, že tento neduh, odborně nazývaný bruxismus, lze léčit. 

Nevědomý problém

Bruxismus (z novořeckého βρύκω-vriko a starořeckého βρύχω -brucho – tedy „kousat, skřípat zuby“) je zdravotní obtíž, při níž nemocný skřípe, drtí nebo cvaká zuby o sebe. Pokud trpíte bruxismem, můžete nevědomky zatínat zuby, když jste vzhůru (bdělý bruxismus), nebo jimi skřípat či cvakat během spánku (spánkový bruxismus).Toto onemocnění je tzv. parafunkcí. Aktivity žvýkacích svalů jsou rozděleny do dvou kategorií. První je funkční svalová aktivita, která zahrnuje žvýkání, mluvení a polykání. Spočteme-li jen momenty, kdy se zuby vzájemně normálně dotýkají – během polykání a na konci žvýkání – dostaneme ne více než 20 minut denně. Po zbytek dne zuby dělí malé mezery a svaly mají minimální napětí – jen takové, aby čelily gravitaci a držely ústa zavřená.

Druhou kategorií je parafunkční aktivita, která zahrnuje bruxismus – opakující se aktivitu čelistních svalů v podobě svírání a tření zubů, nebo zasouvání či vysouvání dolní čelisti za spoluúčasti svalů jazyka nebo bez něj. Během parafunkce svaly společně pracují na aktivitách, pro něž lidské tělo nebylo uzpůsobeno. Další příklady parafunkce zahrnují návyky jako kousání rtů, tváří nebo jazyka, žvýkání žvýkaček, cucání palce, kousání nehtů a tak dále. Někdy se tělo těmto parafunkcím velmi dobře přizpůsobí, ale často dochází k poškození dotyčné tkáně nebo jiné struktury. K popisu aktivity nebo návyku, nepatřící mezi životně důležité funkce, používají odborníci také termín „svalová hypertonicita“.  Zavedl jej belgický stomatolog dr. François Mathonet, který se na bruxismus specializuje.

Nebezpečné zbroušení

Mírný bruxismus nemusí vyžadovat žádnou léčbu. Nicméně u některých lidí může být natolik těžký a závažný, že způsobuje postižení čelistí, bolesti hlavy, poškození zubů a další problémy. Spánkovým bruxismem může člověk trpět, aniž by o něm měl sebemenší ponětí, dokud se nedostaví závažnější příznaky. Proto je důležité znát známky a příznaky bruxismu a samozřejmě také nezanedbávat pravidelnou odbornou stomatologickou péči.  

Příznaky onemocnění jsou pestré. Nejčastější a nejznámější je noční skřípání zuby a jejich svírání, které může být natolik hlasité, že probudí vašeho partnera či partnerku. To se projevuje také na kvalitě zubů, jež mohou být oploštělé, rozpraskané, drolivé či uvolněné. Bruxismem obroušená zubní sklovina obnažuje hlubší vrstvy zubů, což způsobí jejich vyšší citlivost a bolestivost.

Čelistní svaly bývají často unavené či napjaté, čelist může být zablokovaná a otevírání úst náročné, bolestivé až nemožné. Bolest se kromě čelisti může rozšiřovat i na krk či na tvář. Postižení se často bolestivě rozšíří až do uší a může tak imitovat zánětlivé postižení zvukovodu, ačkoli je ucho podle objektivního odborného nálezu v pořádku. Dalším příznakem jsou tupé bolesti hlavy, typicky začínající v oblasti spánků. Postižena může být i vnitřní sliznice tváří v důsledku poranění zuby při nevědomém žvýkání. Spánek s bruxismem může být méně kvalitní a projevovat se denní únavou.

Kořen potíží

Pátrání po příčinách bruxismu je komplikované a přesnou odpovědí si nejsou jisti ani specializovaní odborníci. Většina z nich se však shoduje, že příčin může být více a nemusejí se vzájemně vylučovat. Faktory způsobující bruxismus mohou být tělesné, psychické i genetické. Bdělý bruxismus může být způsoben silným emocionálním prožitkem – například při úzkosti, stresu, hněvu, frustraci nebo napětí. Může být také součástí strategie vyrovnávání se se zátěžovou situací nebo návykem při hlubokém soustředění. Spánkový bruxismus může být způsoben započetím nevědomé žvýkací aktivity při vyrušení z hlubokého spánku.

Ačkoli neznáme přesnou příčinu, víme o rizikových faktorech, které bruxismus vyvolávají nebo jej zhoršují. Jedním z nich je chronický stres. Zvýšená úzkost nebo stres mohou vést ke skřípění zubů. Stejně tak vztek a frustrace. Dalším faktorem je věk. Bruxismus je obvyklý u malých dětí, často však přetrvává až do dospělosti. Také typ osobnosti může ovlivňovat tuto poruchu: Osobnostní typy se sklonem k agresivitě, soutěživosti nebo hyperaktivitě mají zvýšené riziko projevů bruxismu. Tento neduh mohou mít jako jeden ze svých méně obvyklých nežádoucích účinků užívané medikamenty. Zejména se jedná o psychiatrická léčiva, například antidepresiva. Kouření tabáku, nadměrné pití kofeinových nápojů, alkoholu nebo užívání rekreačních lehkých drog mohou také riziko bruxismu zvyšovat. Projevy bruxismu u jednoho člena rodiny navíc často vedou k odhalení podobných projevů i u dalších blízkých příbuzných. Neznamená to přímou dědičnost, ale je pravděpodobné, že bruxismus souvisí s geneticky předávanými faktory.

Skřípot daný psychikou

Také některé další již existující zdravotní obtíže mohou bruxismus způsobovat. Odborníci znají spojení s poruchami duševního zdraví a některými jinými chorobami. Takto postiženi bývají například lidé trpící Parkinsonovou nemocí, demencí, gastroesofageální refluxní chorobou, epilepsií, nočními běsy, poruchami spánku (tzv. spánkovou apnoe) nebo poruchami soustředění a hyperaktivitou (ADHD).

Ve většině případů nemá bruxismus za následek dramatické zdravotní komplikace. Těžká forma však vede k postižení zubů, zubních výplní, korunek a čelistí. Může také zhoršovat tenzní bolesti hlavy, způsobovat velké bolesti čelistí a oblastí tváře. Při bruxismu se mohou rozvíjet také postižení temporomandibulárního (spánkočelistního) kloubu. Díky jeho blízkosti k uchu pak může nemocný toto poškození vnímat jako zvuk „kliknutí“ při každém otevření či zavření úst.

Diagnostiku bruxismu v naprosté většině případů provádí zubní lékař, který odhalí jeho známky při preventivní zubní prohlídce. Zhodnotí také pokročilost, změny na zubech a ústech asociované s bruxismem a během několika málo prohlídek může zhodnotit tíži onemocnění a nutnost eventuální léčby. Zubní lékař se může pokusit odhalit příčinu pomocí vhodně položených dotazů například na péči o chrup, denní návyky, užívanou medikaci a spánkový režim, případně může pacienta odeslat za specialistou (například psychiatrem).

Pomoc existuje

K vyhodnocení tíže bruxismu se zubní lékař bude zajímat o napětí a zatuhnutí čelistních svalů, zjevné zubní abnormality (zlomené či chybějící zuby) a skrytá poškození. Například pomocí rentgenového vyšetření mohou být odhaleny změny na kostech. Léčba bruxismu by měla odpovídat primární příčině, která jej způsobuje. Je vhodná návštěva specialisty na poruchy spánku. Odborník na spánkovou medicínu může provést další testy včetně spánkové analýzy, kdy zhodnotí periody bruxismu během spánku a odhalí další potíže, například spánkovou apnoi. Je-li dominujícím faktorem úzkost nebo jiný psychický problém, může pomoct návštěva terapeuta nebo poradce.

Léčba samotného bruxismu často není nezbytná. Mnoho dětí z něj vyroste, u většiny dospělých nejsou projevy tak těžké, aby vyžadovaly léčbu. Pokud však již léčba nutná je, existuje celá řada možností, jak postiženému ulevit. Ošetřující lékař vybere vždy pro konkrétního pacienta nejvhodnější typ léčby. Při bruxismu je žádoucí důsledně dodržovat zubní hygienu a dbát na ochranu poškozených zubů. Zubní lékaři mohou nechat sestrojit na míru ochranné pomůcky a dlahy, které během spánku udrží zuby oddělené a chrání je proti vzájemnému otěru. Někdy však již mohou být zuby bruxismem poškozeny natolik, že je nutná jejich oprava například novými korunkami.

Jak na nemoc?

Z „nezubařských“ přístupů může pomoct změna životního stylu, ovlivnění stresu, úlevné a relaxační praktiky (jóga), kvalitní spánková hygiena a pravidelný režim. Také poloha během spánku může ovlivnit záchvaty nočního bruxismu. Jestliže tato režimová opatření nezabírají, existují i farmakologické preparáty – jejich účinnost je však také přinejmenším často sporná.

TIP: Proč nám žloutnou zuby? A jak fungují bělicí pasty?

Jedná se o látky uvolňující svalové napětí (myorelaxancia), injekce botulotoxinu, užívání psychiatrických medikamentů (anxiolytika, sedativa), případně antidepresiv, která mohou zmírnit stres a psychické napětí, jež by způsobovaly bruxismus. Nedílnou součástí léčby by mělo být i léčení přidružených neduhů, například při refluxní chorobě jako příčině bruxismu musí pacient brát léky snižující kyselost žaludku.

V každém případě je nutné vyhledat při projevech bruxismu odborníka a netabuizovat jeho projevy ani příčiny. Zuby má totiž člověk na rozdíl od žraloků jen jedny a byla by škoda jejich nenávratného poškození jen kvůli studu či obavám ze zubního lékaře.