Země ve stínu Araratu: Divoká horstva a prastaré kláštery v hrdé Arménii
Správná výchova
Arménské děti jsou od narození vedeny k práci, a nedělá jim tedy problém přiložit doma ruku k dílu. Pokud je otec pastýřem a potřebuje pomoct s nelehkým údělem, může snadno zaměstnat své syny, kteří v takovém případě dokonce dostanou omluvenku ze školního vyučování. (foto: Roman Šudoma)
Po nás potopa
Na bájném Araratu přistála podle Bible Noemova archa. Hora představuje národní symbol Arménie, a figuruje dokonce v jejím státním znaku. Dnes se však rozkládá za hranicemi země, neboť tvořila součást území, kterého se na začátku 20. století během masového vyvražďování Arménů zmocnili Turci. (foto: Roman Šudoma)
Domov svatého Řehoře
V klášteře Khor Virap věznil arménský král Tiridates III. po třináct let svatého Řehoře – jednal tak na popud Římské říše, která pronásledovala křesťany. Podle legendy však vladař onemocněl a vyléčit jej dokázala až Řehořova víra. Roku 301 pak panovník ustanovil křesťanství oficiálním náboženstvím své země. (foto: Wikimedia Commons, Marcin Konsek, CC BY-SA 4.0)
Chlebové placky
Arménským pekárnám vévodí kamenné pece, jimž se říká „tannur“, případně „tanndyr“. Připravuje se v nich kavkazský chléb lavaš – tenká placka z pšeničné mouky, vody, kvasnic a soli. Velké oblibě se toto pečivo těší ve východních oblastech Středomoří, v Íránu a na Kavkaze. (foto: Roman Šudoma)
Čepice a náhrobky
Na okraji města Noratus u jezera Sevan leží největší zachovalý arménský hřbitov, jehož nejstarší náhrobky – kterým se říká chačkary – pocházejí z 10. století. Nejedná se však pouze o místo uctění památky zesnulých: V přilehlých uličkách se usadily stařenky, od nichž si můžete koupit právě dopletené ponožky, rukavice nebo čepici. (foto: Roman Šudoma)
Módní pastevectví
Ještě před několika lety bylo pastevectví výsadou tureckých vyhnanců jezídů. V poslední době však stále roste poptávka po jehněčím mase, a tak si mnoho místních pořizuje stáda, z nichž některá mají až tisíc kusů. (foto: Roman Šudoma)
Arménský furiant
Legenda praví, že se během dokončování kláštera Sanahin jeden z učedníků chlubil, že by dokázal vybudovat velkolepější stavbu. Za svou namyšlenost byl sice vyhnán, nicméně později se ukázalo, že nepřeháněl: Pustil se totiž do díla a brzy vznikl klášter v Haghpatu (na snímku). Obě stavby jsou od roku 1996 na seznamu UNESCO. (foto: Shutterstock)
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
Roman Šudoma (se souhlasem k publikování), Shutterstock, Wikimedia Commons, Marcin Konsek, CC BY-SA 4.0
