Země pevností: V Ománu lze navštívit přes 500 pevností

Staré pevnosti se staly charakteristickým rysem ománského stavitelství. Ve staré části Muskatu najdeme nejznámější tvrze ležící v zátoce naproti sobě. Zátoka vytvořila přírodní přístav, kam kdysi připlouvaly obchodní lodě. Někdy byly ománské hory nad Muskatem neprůchodné, a proto se z přístavu stalo strategické místo. Východní výběžek obsadila pevnost al-Džalalí a na kamenném prstu ukazujícím do moře na západě stojí al-Miraní. Každá vypadá trochu jinak, ale obě spojuje pohnutá minulost neklidného konce 16.století – tehdy ovládal zemi kadidla námořnický národ Portugalců. 

K pevnosti al-Miraní se váže příběh o vyhnáni Portugalců, který ovládá každý Ománec. Kdysi zde sloužil Ind, který měl nádhernou dceru Párváti. Netrvalo dlouho a portugalský velitel pevnosti Pereira si jí všiml a chtěl si ji vzít za ženu. Otci Parvátí se to však nelíbilo, a tak vymyslel lest. Přesvědčil velitele, aby při příležitosti svatby dal do pořádku všechny zásoby v pevnosti. Pak vynesl z pevnosti vše důležité, a když už v ní nezůstalo téměř nic, zašel za ománským vůdcem Sultánem bin Sajfem a oznámil mu, že může na Portugalce zaútočit. Díky jeho pomoci tak padla portugalská vláda nad krajinou.

Nakhal v obklíčení palem

Každý ománský region má ovšem pevnosti, k nimž se váží neméně dramatické historky. Pevnost Nakhal leží necelých 150 kilometrů severně od hlavního města v regionu al-Batinah. Ten je v Ománu známý jako úrodný pás země vklíněný mezi pohoří Hadžár a mořské pobřeží. Cesta k pevnosti vede rovinou se zelenými zahradami a stromy obsypanými sady.

O pevnosti Nakhal se mluví jako o jedné z nejkrásnějších ománských staveb. Možná to dělá prostředí, do níž ji zasadili. Hory Hadžáru dramaticky stoupají, klesají a ústí do vyschlých údolí plných obroušených kamenů. Za řekou bez vody vyrůstají tisíce štíhlých, vysokých palem. Pevnost byla zbudována na vyvýšenině, aby ji bylo dobře zdálky vidět a každému tak nahnala strach. Kdysi na tomto místě stála jiná tvrz, jejíž kořeny sahaly do předislámské doby. V roce 1834 však imám Saíd bin Sultán nechal postavit nové zdi tak, jak je známe dnes. 

Tmavé místnosti pevnosti osvětlují jen svazky světla pronikající dovnitř přes malé otvory zamřížovaných oken. Dobové vybavení některých jejich částí dává návštěvníkovi lépe nahlédnout do doby jejího největšího rozkvětu. Děla vyčnívající z průzorů míří na město rozprostírající se v nížině pod ním, i když střelný prach bychom v nich hledali marně. Dnes už jen tiše pozorujeme nádherné prostředí obklopené horami a palmami, přes které se snaží prorazit nízké minarety mešit. Nádvoří pevnosti je vykládáno kameny a na jeho konci se hrdě vzpíná věž s hliněným cimbuřím. 

Zlověstní netopýři 

Cesta k pevnosti Rustaq se klikatí mezi špičatými vrcholky Slunečních hor, jak by se dalo pohoří Jebel Shams přeložit. Vrcholky připomínají otevřenou tlamu žraloka posetou ostrými zubisky. Hliněné zdi pevnosti v Rustaqu nevyvolávají tak impozantní dojem jako v Nakhale, zato jsou minimálně o století starší - pevnost byla dokonce v minulosti hlavním centrem Ománu. Zatímco Muskat je živým městem, zde se nejčastěji rozvíří prach ulic, když se lidé chystají na ranní trh. Odpoledne se prach usadí, slunce se jen pomalu převaluje po obloze, muži popíjejí černý čaj s mlékem a město zdánlivě utichá.

Pevnost je opuštěná a její tmavé místnosti působí po tolika letech neútulně. Chodbička mezi nimi je poseta zvláštními hnědými skvrnami – za pár vteřin se ozvou písklavé zvuky a zlověstný třepot křídel. Odněkud se vynoří alespoň třicet černých netopýrů. Nad dalšími prostory se zvedá téměř 20 metrů vysoká věž. Je nejvyšším bodem celé stavby a pohled z ní na okolí je nádherný. Stromy vysazené kolem pevnosti nabízejí příjemný odpočinek ve stínu. 

Sladké překvapení 

Asi dvě hodiny cesty autem od Muscatu leží město Nizwa nazývané též „perlou islámu“. Nedaleko ní se rozkládá pevnost Jabrin, jejíž okolí je plné stejných malých domků a dětí hrajících si podél cesty. Zatímco mnoho jiných ománských pevností je zasazeno do nejrůznějších vyvýšenin země, Jabrin vyrůstá takříkajíc z ničeho, jen ze široké roviny. Takto zde stojí již od roku 1675, kdy ji dal postavit imám Bin-arab bin-Sultán. Neměla jen vojenský charakter, ale za její širokými zdmi se vyučovala filozofie, astrologie a přednášelo o islámském právu. Scházeli se zde učenci z celé země. 

TIP: Ikonické pevnosti pirátů z Tunisu

Vnitřek pevnosti tvoří spíše menší místnosti vybavené dobovým inventářem. Mnohé z nich zdobí jen ručně tkané koberce a několik polštářů v rohu, na kterých se kdysi spalo. Uprostřed každé místnosti najdeme masivní bronzový podnos a na něm několik talířů a konvici na čaj vybízející k občerstvení. Kamenné stěny krášlí reliéfy a někde jsou dokonce vidět i zbytky původních fresek. Tmavé schodiště vede na rozhlednu, pod kterou se rozprostírají zemědělská políčka, stromy a šedivé kopce pohoří Jebel Achdar.

Zdejší krajina je známá pěstováním datlí, což dokládá i sklad těchto sladkých plodů uvnitř pevnosti. Dříve z nich vytlačovali šťávu, která pak putovala speciálními kanálky přímo do nádob. Podobné kanálky bychom našli i na nádvoří. Ty však sloužily jako přírodní klimatizace, kterou tekla voda a osvěžovala tak ovzduší.