Zbrojení v číslech: Kolik stojí největší armády světa?

Jeden starý aforismus velmi hezky vysvětluje, proč je diplomacie USA tak úspěšná: Protože když je potřeba, dokáže země na kterékoliv místo na světě doručit sto tisíc tun spravedlnosti – v podobě letadlové lodi. A když je to potřeba opravdu hodně, zvládne mobilních letišť rozmístit hned deset. 

Vždycky existuje možnost, že selže-li kombinace diplomacie a zastrašování, přijde ke slovu válka – a na tu byste raději měli být připraveni. Na Zemi je sice celkem 22 států bez vlastní armády, to však neznamená, že by nepočítaly s případným bojem. Například Lichtenštejnsko je natolik malé (jeho rozloha činí pouhých 160 km²), že pro armádu doslova nemá místo. Na svou bezpečnost však nezapomíná, a pokud by jej někdo napadl, zasáhne Švýcarsko. Vojsko ze svého rozpočtu vypustil také mnohem větší Island, jemuž v případě problémů podle uzavřených spojeneckých smluv zase přispěchají na pomoc Spojené státy.

Neslavný rekord

Hlavní důvod pro zrušení armády je nabíledni – peníze. Profesionální vojsko se musí vybudovat, vybavit, platit a neustále udržovat, aby nestárlo a zůstávalo bojeschopné. To je finančně značně náročné, obzvlášť pokud nejsou jednotky v akci: Tehdy je totiž platíte za „čekání“ a doufáte, že nebudou nikdy potřeba. Roční náklady na chod armády se přitom mohou v přepočtu vyšplhat k bilionům korun a nejvíc tuto finanční zátěž pociťují právě Spojené státy.

TIP: Nejbizarnější válečné konflikty: Invaze bludných Švýcarů do Lichtenštejnska

V pomyslném žebříčku deseti zemí, které ročně vydají na armádu nejvíc peněz, se USA drží na vrcholu neobyčejně pevně: Jejich armádní rozpočet nepřekoná dokonce ani společná suma následujících devíti států, mezi nimiž nechybějí velmoci jako Rusko, Čína či Indie. Pro představu: Podle analytiků z IHS Markit se loni na armádní účely vynaložilo celosvětově v přepočtu 39,8 bilionu korun a USA do této sumy přispěly víc než 15,8 bilionu, tedy zhruba 40 %. Čína se jako druhá v pořadí zapojila do globálního zbrojení „pouze“ částkou 4,8 bilionu a třetí příčku obsadila Velká Británie s 1,3 bilionu. Česká republika se s rozpočtem 47,8 miliardy korun umístila na 63. pozici.

Drahá krize

Spojené státy měly již od konce druhé světové války kvůli napjatým vztahům se Sovětským svazem neustále v pohotovosti ohromné vojsko, které bylo nutné průběžně modernizovat a udržovat v bojeschopném stavu. Kromě studené války se zapojilo také do konfliktu ve Vietnamu či v Koreji a do mnoha dalších: V roce 1970 tak USA dosáhly pomyslného vrcholu, kdy operovaly s více než třemi miliony aktivních vojáků. Závěr 20. století se pak nesl v duchu postupného umírňování a americká armáda „řídla“. 

Útoky na Světové obchodní centrum 11. září 2001 však rozpoutaly válku proti terorismu a prezident George Bush opět otevřel zbrojařským firmám finanční kohoutky. V roce 2001 propukla válka v Afghánistánu a armádní rozpočet činil v přepočtu 7,9 bilionu korun. Rok 2003 znamenal boje v Iráku a náklady ve výši 10,5 bilionu. A v roce 2008 už se jednalo o 15,7 bilionu, protože bylo nutné se vypořádat s šíitskými milicemi v Iráku. 

NASA a klimatizace

Pomyslné špičky dosáhl americký armádní rozpočet v roce 2011, kdy se zastavil v přepočtu na 18 bilionech korun. Od té doby postupně klesal, nyní se však předpokládá, že se prezident Donald Trump zasadí o nový přísun financí: Jeho návrh navýšit armádní rozpočet na rok 2018 o 9,4 % musí ještě schválit Sněmovna, v té ovšem dominují republikáni. 

Nabízí se logická otázka, kam všechny zmíněné peníze směřují. V první řadě si musíme uvědomit, že válečná mašinerie vyžaduje pro svůj chod palivo. V roce 2015 spotřebovala americká armáda 531 miliard litrů pohonných hmot. O obsluhu strojů a o vojenské záležitosti celkově se přitom staralo přibližně 1,4 milionu lidí. Pokud jde tedy o počet „zaměstnanců“, lze armádu USA srovnat například s obyvatelstvem Prahy. 

TIP: Kolik stojí velké mise? New Horizons stojí jako jeden den armády v Iráku

Obrovské sumy se investují také do vývoje a výroby nových bojových strojů. Rozpočet ale nafukují i na první pohled nenápadné, přesto velmi podstatné položky: V roce 2011 například vyšlo najevo, že USA zajišťují svým vojákům v Iráku a v Afghánistánu snesitelné podmínky pomocí klimatizace, jež ročně spolkne v přepočtu 513 miliard korun – tedy víc, než má na svůj celoroční chod NASA. Ani americká armáda přitom nepracuje zcela efektivně: V roce 2013 vyplynulo z hlášení Pentagonu, že Ministerstvo obrany zaměstnává o 21 % lidí víc, než by bylo potřeba k běžnému chodu. A přestože by státu prospělo, kdyby se některé základny uzavřely či omezily, Kongres v tomto ohledu svazuje armádě ruce. 

Sousedské vztahy

Není tedy divu, že Čína, která se dlouhodobě drží na druhé příčce zmíněného žebříčku armádních nákladů, dovede z nižšího rozpočtu (loni se oficiálně jednalo v přepočtu o 4,8 bilionu korun) uživit daleko početnější, i když neválčící vojsko. Jen v rámci záloh a vojenské policie pracuje v asijské zemi 1,1 milionu lidí a do aktivní služby je jich zapojeno přibližně 2,3 milionu. Poněkud překvapivě vlastní čínská velmoc také víc tanků, ovšem naopak za počtem amerických letounů a vrtulníků zaostává natolik, že to do jisté míry vysvětluje uvedený rozpočtový rozdíl.

Svou hlavní motivaci k vojenským nákupům nachází Čína v sousedském zbrojení: Indie například posiluje vlastní arzenál ponorkami Scorpène, kterých má od francouzské společnosti DCNS objednáno rovnou šest, a ve hře je také pořízení 150 nových bojových letounů, na něž chce země vyčlenit v přepočtu až 304 miliard korun. Lidová republika samozřejmě reaguje na investice sousedů rovněž nakupováním, vedle bezuzdného utrácení se však nebojí poohlédnout ani po alternativních zdrojích.

Čína zahalená tajemstvím

Dobrý příklad představuje letadlová loď Liao-ning, známá až do roku 1988 spíš pod označením Admirál Kuzněcov. Plavidlo nebylo v ukrajinských loděnicích nikdy dokončeno a téměř dvě dekády tam poklidně rezivělo. Nakonec ho v roce 1998 odkoupila čínská firma s tím, že jej hodlá přestavět na luxusní kasino. 

Poté loď na dvanáct let „zmizela z radarů“, načež začaly prosakovat první zprávy o jejím novém osudu – mělo z ní vznikat moderní letadlové plavidlo. Koncem minulého roku došlo ke slavnostnímu odhalení a kapitán Li Tung-jou prohlásil loď za bojeschopnou. Z Liao-ning se tak stalo první čínské plavidlo tohoto typu a díky velkému úspěchu projektu se již pracuje na druhém exempláři. 

I kvůli modernizaci a přestavbám se předpokládá, že do roku 2020 vzroste armádní rozpočet lidové republiky až na 5,9 bilionu korun. Uvedený odhad však staví na oficiálních údajích, které světu poskytuje Čínská vláda a jež se obvykle značně rozcházejí s očekáváním zahraničních pozorovatelů. Lidnatá země neutrácí za vojsko transparentně a o informace, kolik investuje do vývoje technologií či do modernizace, se zkrátka nedělí. V roce 2015 například deklarovala armádní rozpočet v přepočtené výši 3,7 bilionu korun, nicméně podle amerických odborníků se jednalo spíš o 4,5 bilionu, a švédští analytici z organizace SIPRI hovořili dokonce o 5,4 bilionu. Čínská vláda se na dané téma nijak nevyjadřuje, tudíž nezbývá než jejím údajům věřit. Je však docela možné, že asijská země překročí zmiňovanou laťku 5,9 bilionu již před rokem 2020 – pokud už se tak nestalo… 

Škrty z nouze 

V porovnání s prvními dvěma příčkami armádního rozpočtového žebříčku působí přepočtená částka 1,3 bilionu korun u Velké Británie téměř úsměvně. Musíme ovšem uvážit, že se z uvedené sumy platí „pouze“ 146 tisíc vojáků v aktivní službě. Výši rozpočtu ovlivňují mimo jiné jednotky nasazené v řadě zahraničních destinací, například v Afghánistánu, Iráku či na Kypru. Britové dlouhodobě udržují i základny v Kanadě, Německu, Belize a Keni. K dispozici mají přes čtyři sta tanků, bezmála tisíc letounů a vrtulníků, jednu letadlovou loď a deset ponorek. 

Na rozdíl od Číny však musejí každoročně přistupovat ke škrtům, pod něž se například loni podepsalo i hlasování o vystoupení země z Evropské unie a následný pokles libry. Rozšíření armádního rozpočtu totiž Británie dosáhla „uměle“, neboť se z něj po navýšení začaly hradit položky, na které se dřív čerpaly finance z jiných fondů: například vojenské penze a mírové mise pod hlavičkou OSN. 

Aby tedy dokázala armáda s upraveným rozpočtem vyžít, musela přikročit ke škrtům, a dokonce k prodeji pozemků, na nichž stojí některé základny. Z námořního arzenálu zmizely protilodní raketové střely a zakotvit musela i jediná britská opravárenská loď RFA Diligence. Pobrexitový pád libry navíc pozdržel řadu armádních nákupů ze zahraničí – mimo jiné „neviditelných“ stíhacích letounů F-35 Lightning II, lovců ponorek P-8 či bojových dronů. A jak se zdá, ani v následujících letech se situace nezlepší.