Zázrak na seně, který se nejspíš nekonal: Jak vznikl příběh Tří králů

Klanění tří králů je jednou z nejvíce zobrazovaných scén celé křesťanské tradice. Kořeny legendy hluboce zapustily především v lidových představách a ve střední Evropě vytvořily zcela jedinečnou tradici dřevěných Betlémů a koledování malých „králů“. Nápis K+M+B už patři po staletí k výzdobě každého domu, kde by se mělo usídlit štěstí. 

Klanění králů

Scéna je zmíněná v Evangeliu podle Matouše, které pochází z prvního století: „Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

Král Herodes ovšem zprávu neslyšel rád, strachoval se, že jej nový Mesiáš připraví o trůn. Obelhal tedy mudrce slovy: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Ti jej, vedení hvězdou, nakonec skutečně nalezli a obdarovali jej dary. Bůh je však ve snu varoval, aby se ke králi už nevraceli, a totéž udělal s rodiči Ježíše. Vyslal je do Egypta, kde měli přečkat vraždění všech malých dětí, které v okolí Betléma Herodes rozpoutal. 

Krásný příběh, který se ale pravděpodobně nikdy nestal. Matouš si jej pravděpodobně vypůjčil z neznámého zdroje. Existuje však „neoficiální“ nekanonický komentář Matoušova evangelia Opus imperfectum in Matthaeum, který zřejmě čerpá z téhož zdroje. V něm se mluví o dvanácti mudrcích, kteří žijí blízko Hory vítězství. Každý rok vystupují na její vrcholek, kde se v jeskyni po tři dny modlí a čekají na hvězdu, která má ohlásit příchod Krále. To byl slib, který kdysi dal Adam svému synu Sethovi a toto tajemství se dědí v jeho pokrevní linii. Jednoho dne nakonec mágové našli, co očekávali, v jeskyni zářila hvězda jasnější než slunce a z ní se měl narodit spasitel všech lidí. V Matoušově podání se z Dítěte světla stává Ježíš.  

Verze na tomto obrázku je společným dílem tří velikánů tzv. prerafaelitského stylu, který vzkvétal v Británii v 19. století. Gobelín, utkaný z vlny a hedvábí o velikosti 258 × 384 centimetrů, navrhl malíř Edward Burne-Jones. Na detailech pak pracovali legendární textilní a sklářští designéři William Morris a John Henry Dearle. Gobelín dnes visí v Metropolitním muzeu v Manchesteru.