Závoj utkaný z chladu a par: Jak se rodí mlha a jaké druhy mlhy známe?

Mlha vzniká kondenzací vodní páry v přízemní vrstvě vzduchu. Je složena z drobounkých vodních kapiček nebo za mrazů z ledových krystalků rozptýlených ve vzduchu. Rodí se tehdy, když se vzduch ochladí na teplotu rosného bodu. Od mraků se odlišuje jenom tím, že se dotýká zemského povrchu a oblaka nikoliv. Ochlazování vzduchu nad zemí, které způsobuje vznik mlhy, může být vyvoláno různými vlivy.

Mlha zrozená z noci

Radiační mlha vzniká nočním ochlazováním vzduchu, který přiléhá k zemskému povrchu. Pro její vznik je podstatné, aby ochlazování vzduchu od země nebylo narušováno silnějším větrem; ideální rychlost proudění je 1–3 m/s. Při výraznějším proudění by se vzduch nenasytil vodními parami a to by vzniku mlhy zabránilo.

Radiační mlhu můžete zpravidla vidět ve druhé polovině noci. Když vznikne v létě, tvoří obvykle jen tenoučkou vrstvu a rozpadá se záhy po východu slunce. Na podzim je však vrstva silná až 100–200 metrů. Rozpadá se pak až během dopoledne nebo se promění na oblačnost typu Stratus, ve výšce 100–300 metrů. V zimě však může radiační mlha vytrvat v krajině i po celý den.

Mlha vytrvalého mrholení

Advekční mlha se tvoří tehdy, když se vlhký vzduch přemisťuje nad studené zemské podloží. Při pohybu se od země ochlazují přiléhající vzduchové vrstvy, až se nasytí vodnými parami. Když fouká vítr, mlha se při zemi nedrží, zdvihne se do výšky a vytvoří Stratus.

Advekční mlhy pokrývají obrovské prostory a mohou vzniknout v kterékoliv denní době. Jsou časté na podzim a v zimě, kdy se nad naše území dostává teplé a vlhké proudění od oceánu, který je v tomto čase teplejší než pevnina. Advekční mlhy bývají spojeny s mrholením, které v noci většinou sílí důsledkem radiačního efektu. Vertikálně mívají mocnost nejméně dvacet metrů, ale často bývají mocné až několik stovek metrů. Trvají obvykle velmi dlouho a rozpadají se většinou až změnou synoptické situace.

Jako mléko v údolích

Údolní mlhy vznikají především v noci a ráno, když se od povrchu ochlazeného radiačním vyzařováním tepla ochladí přízemní vrstva vzduchu. V údolích potoků a řek je tato situace znásobena tím, že studený vzduch je těžší než teplý, a proto do těchto sníženin z okolních kopců „stéká“. Řeky či potoky pak zvyšují vlhkost vzduchu a vznik mlhy tím podporují.

Magickou nádheru údolních mlh jsem si po léta užíval na středním toku Svratky mezi Doubravníkem a Nedvědicemi. Půvabné mlžné šály se nad řekou objevují již v pozdním létě. S postupujícím podzimem nastává „bílá tma“, v níž tajemné vlhké ticho občas naruší jen výkřik vyplašené volavky popelavé.

Žádná poezie ve městech

Od přírodní poezie ale pojďme k městské realitě, kde také vzniká mlha. Tady jde ovšem o směs vodního aerosolu, prachu a exhalací z dopravy a kouře, které vytvářejí často namodralý nebo našedlý odstín.

Ke kondenzaci vodních par ve městech dochází snadno – brzy po ránu sílí dopravní špička a prašnost s exhalacemi vykonají své. Odborníci rozlišují smog Londýnského typu – na kterém má velký podíl proudění vlhkého mořského vzduchu – a Losangelského typu, při němž je hlavním spouštěcím mechanismem doprava.

Ostrovy v mlze

Asi každý milovník přírody zažil na horách to úchvatné divadlo, kdy se vrcholy staví na odiv nad oceánem mlh převalujících se v údolí. Scenérie jako by vystoupila z čínských či japonských tušových kreseb... Jak k tomuto efektu dochází? Za určitých podmínek se obrátí běžné teplotní uspořádání vzduchu. Místní inverze může být způsobena stékáním chladného vzduchu do údolí, kde kondenzují vodní páry a vytvářejí mlhu či nízkou oblačnost. Ve větším měřítku může inverzi způsobit nasunutí teplé masy vzduchu nad vrstvu vzduchu studeného, čímž dojde k zastavení proudění.

Jedním z negativních následků inverze teploty vzduchu je mimořádné zvýšení koncentrace škodlivých látek z výfuků automobilů a komínů v nehybné přízemní vrstvě vzduchu. Inverzní situace může trvat i mnoho dní a dochází k ní v podzimních a zimních měsících. Nížiny zahalují nízká oblaka, zatímco horské oblasti si užívají teplého a slunečného počasí. Na rozhraní chladné a teplé masy občas dochází k zajímavým jevům zrcadlení označovaným jako fata morgána. Neobvykle daleko se za těchto podmínek dostávají díky odrazu o inverzní rozhraní také radiové vlny.

Konec mlžných přízraků

V minulosti tajemná atmosféra mlh citelně jitřila lidskou fantazii. Některé národy ji považovaly za meziprostor, který otevírá bránu do paralelních světů. Lidé si také často vyprávěli o zrádných bludičkách, které v mlze na močálech lákají osamělé chodce do záhuby.

TIP: Jak vzniká inverze? Je nebezpečná pro naše zdraví?

V anglosaských bájích se zase vyskytují „fogleti“ – nehmotní tvorové, jakési příšerné světlušky v mlze. Fogleti se objevují tam, kde vzniká hustá mlha, ale také si ji prý dokážou vytvořit nebo přivolat sami. Vyzařují bledé světlo, kterým lákají zbloudilce do roklí, bažin a ke srázům. Na foglety už asi moc lidí nevěří, protože jak jsme demonstrovali, genezi a různé vlastnosti mlhy se už lidem podařilo odhalit. Skoro až můžeme litovat, že jsme tak byli připraveni o okouzlení a fantazii našich předků.