Záplava žahavých „lampiček“: Medúzky v českém lomu

Sestupuji podél kolmé stěny do hloubky asi pěti metrů a všude okolo mě pulzují desítky průsvitných tělíček. Jen 2–3 centimetry velké medúzky vertikálně stoupají vodou, aby pak zvolna padaly zpátky do hloubky. Během pádu loví drobný zooplankton. Musí se nějak vzájemně vnímat, protože si v celém vodním sloupci udržují poměrně pravidelné rozestupy. Jakoby měly nějaká mini-teritoria. Snažím se zůstat maximálně v klidu a splynout s tím klidem a nádherou, kterou mi pobyt pod vodou přináší. Mezi stovkami drobných „lampiček“ si připadám jako návštěvník neexistující filmové planety Pandora z filmu Avatar. 

Primitivní kosmopolita

Medúzka sladkovodní (Craspeducta sowerbyi) se s výjimkou Antarktidy objevuje na všech světových kontinentech. Popsána byla v roce 1880 v Anglii. Přestože dává přednost stojatým vodám, u nás byla poprvé odchycena v roce 1930 ve Vltavě. Původ tohoto živočicha je údajně v jihovýchodní Asii. Rozšířila se ale, díky člověku a ptákům, do Evropy, Ameriky a také například do afrických jezer. Přestože je takový „světák“ její výskyt je nepředvídatelný a sporadický. 

Stavbou těla a dalšími vlastnostmi se medúzka sladkovodní výrazně neliší od svých mořských sester. Má s nimi například společné, že se její tělo skládá z 99 % z vody. Nemá hlavu, kostru, dýchací, ani vylučovací soustavu. Primitivní oči u základny ramen dokážou rozlišit světlo a tmu.

Čekání na „úrodné“ období

„Naše“ medúzka se rozmnožuje především nepohlavně – pučením. K pohlavnímu rozmnožování dochází zřídka, neboť samčí a samičí jedinci se na jedné lokalitě vyskytují vzácně. Sexuální reprodukce je podle vědců pro medúzky důležitá z hlediska vylepšení genetických kvalit. Z oplozeného vajíčka se vyvíjí plovoucí larvička, která brzy přisedá na dno a vyroste z ní nepatrný polyp. Takto může přežívat i několik let.

TIP: Podvodní říše našich tůní: Prozkoumejte tajemnou džungli sladkých vod

V případě příznivých podmínek, především teploty vody, se polyp promění v dospělou medúzku. Výskyt u nás je nejčastěji monitorován v záplavových lomech na Blansku, Opavsku a ve středních Čechách.