Záplava růžových per: Tisíce plameňáků zimujících na Kypru

Slané jezero v Akrotiri, ležící nedaleko kyperského Limassolu, je zhruba tři kilometry široké a přibližně pět kilometrů dlouhé. V létě je zcela vyschlé a částečně slouží jako nepříliš bezpečná dopravní cesta, na níž někdy na dlouho zapadnou i terénní vozidla. V osadě Akrotiri se nachází vzdělávací centrum s ukázkou biologie ptáků, na jehož střeše je pozorovatelna vybavená těmi nejlepšími teleskopy. Jde totiž o oblíbené zimoviště plameňáků růžových (Phoenicopterus roseus), jejichž pravidelná sčítání zde biologové provádějí.

Koloběh kyperských jezer

Velká solná jezera v Larnace a u Limassolu v létě úplně vysychají. Když ale ke konci kalendářního roku přijdou deště, pustá plocha rázem ožije. V roce 2010, kdy jsem na Kypru dlouhodobě pobýval, se deště zpozdily a první kapky spadly až v polovině prosince. Mělká jezerní plocha u Limassolu se zaplnila téměř okamžitě, první ptáci se jako zázrakem objevili už za několik dní. Nejprve jich tady byly stovky, pak tisíce. Úžasná podívaná! Začátkem ledna se část růžových opeřenců přesunula do asi 70 km vzdáleného jezera v Akrotiri a později se za nimi vydali také ti ostatní. Larnacké jezero osiřelo. V průběhu dalších měsíců ptáci mezi oběma jezery migrovali, ale žádné z nich nebylo nikdy úplně bez plameňáků.

Zpočátku byla voda pouze uprostřed lagun, ale po každém dešti se vodní plocha rozšířila o desítky metrů. Dno je naprosto nepropustné, takže úbytek vody je závislý pouze na odparu. Přibývající voda postupně zatopila i většinu přístupových cest, takže nebyly sjízdné ani automobily s náhonem na čtyři kola. V březnu se začal počet zimujících ptáků snižovat a sestavené páry postupně odlétaly. Koncem dubna na místě zůstalo už jen několik set nevybarvených loňských mláďat a dospělí ptáci, kteří nevytvořili páry.

Vzduch plný růžových per

Vždy, když jsem se za plameňáky vydával, musel jsem podstoupit dost namáhavou pouť doprostřed jezera. Nejprve jsem prošel rozsáhlými porosty slanorožce evropského (Salicorna europaea). Unikátní rostlina, která se používá v kosmetickém průmyslu i potravinářství, se celé léto obejde bez vody a v zimě je pod hladinou. Voda byla křišťálově čistá a zpočátku velmi slaná. S přibývajícími dešti salinita slábla. Přihrbený v maskáčích jsem se pomalu kradl dopředu a vždy po pár metrech jsem si sedl na nízkou stoličku, abych zkusil plameňáky zachytit. Trvalo to hodiny a já často odcházel se zmáčeným pozadím.

Musel jsem být opatrný, protože jakmile jsem překročil konstantní útěkovou vzdálenost plameňáků, začali ustupovat. Když se cítili kriticky ohroženi, vznesli se do vzduchu. Někdy jejich únik uspíšily volavky, které s plameňáky sdílely jezerní hladinu. Jejich útěková vzdálenost je totiž kratší, a když zvednou poplach, plameňáci se k útěku přidají. Ptáci se zvedali postupně a přelet hejna trval poměrně dlouho. Většinou vzduchem dopluli o nějaký kilometr dál a zase se pohodlně usadili. Většinou jsem je už nepronásledoval. Pohled na tisíce letících růžových krasavců, kteří v dálce připomínali mrak sarančí, byl každopádně nezapomenutelný zážitek.

Potrava pro desetitisíce

Místní biologové mi říkali, že na Kypru plameňáci nikdy nezahnízdili. Udivilo mě proto, když jsem v jezeře Akrotiri objevil hnízdní kolonii z předchozího roku. Těšil jsem se, až plameňáci začnou znova stavět, ale k tomu nedošlo, i když vody bylo stále dost a šedé bahno bylo ke stavbě hnízd ideální. Zřejmě ke klidu ptáků nepřispívají toulaví psi, vždyť v obou lagunách jsem našel několik roztrhaných ptáků. Objevil jsem také jednoho úplně vysíleného jedince bez známek zranění. Na nohy jsem ho ale už bohužel nepostavil.

Záhadou pro mne bylo, čím se tak ohromná masa ptáků vlastně živí. Nemohl jsem si nevšimnout, jak plameňáci systematicky prošlapávali vrchní vrstvu mazlavého jílu. Většinou pracovali v malých skupinkách. Někdy, když se na jednom místě shromáždilo velké množství ptáků, se mi zdálo, že je zdroj potravy opravdu vydatný. Pokoušel jsem se zjistit, co je v mazlavém jílu ukryto, ale ve zkalené vodě jsem nic neviděl. Místí odborníci tvrdili, že plameňáci se živí žábronožkami solnými (Artemia salina), drobnými korýši, kteří jsou jistě známí českým akvaristům. Ti před obdobím sucha kladou ohromné množství vajíček, jež se vznáší po hladině. Žádná jsem sice nezahlédl, ale koncem dubna jsem v mělké vodě objevil drobné černé korýše. Nezdálo se mi, že by jich bylo tolik, aby uživili takové množství ptáků. Je známé, že plameňáci dokážou z vody a bahna filtrovat neviditelné mikroskopické řasy. Na takové množství ptáků tady takto drobných organismů musely být metráky, ale jiné vysvětlení není.

Bosky za časnými návštěvníky

O tom, jak je každý rok v přírodě specifický, jsem se přesvědčil v dalším roce. U moře, kde jsme pobývali, ještě nesprchlo, a tak jsem se počátkem října vydal k vyschlému jezeru. Jenže už zdálky vidím, jak se na ploše něco třpytí. Že by fata morgana? Omyl, je to skutečně voda. V horách několikrát vydatně zapršelo, takže se spodní voda zřejmě vytlačila nahoru. Solné jezero v Akrotiri se tento rok naplnilo (asi tak z pětiny) už koncem září. Dalekohledem zkoumám plochu. Proti slunci se hladina chvěje, ale mám pocit, že vidím nějaké ptáky. Po dalším pochodu zřetelně rozeznám stovky volavek popelavých, k mému údivu je mezi nimi asi padesát plameňáků.

Hned se pouštím za nimi doprostřed jezera. Čirá teplá voda sahá nad kotníky a mazlavé bláto mi brzo zouvá boty. Jdu dál bosky. Mám pocit, že z loňského roku mám dobrý odhad, co si mohu dovolit, ale plameňáci najednou začínají startovat. Zřejmě to souvisí s tím, jak málo je zatím vody. Plameňáci krouží kolem malé zaplavené laguny a hledají vhodné místo na přistání, nalétají přímo nade mě. Teprve později při prohlížení snímků mezi letícími plameňáky objevím také jednu husici liščí (Tadorna tadorna). Volavky se od „leteckého dne“ distancují, popoletěly jen pár metrů. Na cestě ke břehu vytahuju boty z bahna. Solná krusta mi křupe pod nohama. Bahno je tak přilnavé, že mizí až po druhém koupání v moři, chodila rozežraná od soli v noci nepříjemně pálí.

Rozluštěná záhada

Plameňáků postupně přibývá, ale bohužel se pořád drží s mnohem ostražitějšími volavkami. V hejnu se zdržují taky dva kolpíci bílí (Platalea leucorodia) a jeden jeřáb popelavý (Grus grus).

Je prosinec, opět zapršelo a vody přibylo. Po ránu je dost studená, ale rychle se ohřeje a dá se to vydržet. Plameňáci přibývají snad každým dnem, bioložka v infocentru jich napočítala už 6 000. Předcházejícího roku jich tady bylo 15 000. Stále přilétají noví, před Vánocemi jich je podle mého odhadu nejméně dvacet tisíc. Objevilo se také velké hejno husic liščích a několik jespáků bojovných (Philomachus pugnax).

TIP: Neodhalený ptačí ráj: Zajímavé ptačí lokality v Chile

Podařilo se mi rozluštit záhadu z předchozího roku, kdy jsem na mnoha místech viděl v bahně zřetelné kruhy a považoval je za hnízdní kolonii z předchozího roku. Tentokrát jsem měl na vlastní oči možnost vidět, jak bahnité kruhy vznikají. Někteří ptáci chodili v kroužku a vyšlapávali bahno do středu. Zřejmě šlo o počátek rituálu stavby hnízd, který, pokud vím, nebyl zatím popsán. (V zoologických zahradách plameňákům základy hnízd stavíme.) To byla ovšem zároveň poslední fáze výstavby, do níž se ptáci pustili. Koncem roku 2011 moje práce na Kypru skončila a o dalším dění na jezeře mě pravidelně informovali přátelé. Následující leden a únor byly na Kypru extrémně deštivé, což plameňákům vyhovuje. Biologové jich tehdy na jezeře napočítali neuvěřitelných 35 000.