Zákeřní útočníci z mikrosvěta: Chřipka, angína, nebo prostě nachlazení?

Chřipka. V povědomí ji máme uloženou jako běžnou nemoc, ve skutečnosti však může přinášet vážné, často smrtelné komplikace. Celosvětově se tímto podceňovaným onemocněním nakazí každý rok asi 5 % dospělých a 20 % dětí. Přitom jen v Česku zemřou podle statistik na její následky až dva tisíce lidí ročně. Proč je tak nebezpečná? 

Virové nebezpečí

Chřipkový virus napadající člověka se rád „kamarádí“ s podobnými virotickými „kumpány“ přenášenými například prasaty nebo ptáky. Společně pak mohou zmutovat do nové, velmi nebezpečné podoby, proti níž jsou starší osoby či lidé se slabou imunitou bezbranní – tedy alespoň do doby, než vědci vyvinou účinnou vakcínu. Ta však bude fungovat jen krátce (asi jeden rok), protože zrádný vir mezitím pravděpodobně vytvoří novou mutaci. 

Viry jsou vnitrobuněční cizopasníci mikroskopických rozměrů: v případě chřipkových virů se jedná průměrně o 80 nanometrů (jeden nanometr odpovídá jedné miliardtině metru). Obecně se viry nacházejí někde na hranici živých a neživých organismů. Na jedné straně totiž ve svých nukleových kyselinách obsahují genetickou informaci, na straně druhé však nejsou schopny vlastního růstu, rozmnožování, a dokonce ani získávání a ukládání energie – k tomu všemu potřebují hostitelskou buňku. Aby přežily, musí proniknout jejím obalem dovnitř, kde následně zkopírují svoji genetickou informaci. 

Chřipka se přenáší kapičkami slin uvolněnými do vzduchu při kašlání, kýchání nebo i mluvení, případně také nepřímo z kontaminovaných rukou do úst. Projevuje se horečkou, bolestí hlavy, rychlou únavou nebo suchým kašlem. Nemoc odezní přibližně po dvou týdnech – v opačném případě se může rozvinout v nepříjemnou bronchitidu, zápal plic a v krajním případě vede až ke smrti. 

TIP: Držte si odstup: Chřipkové viry se mohou šířit i při pouhém dýchání

V souvislosti s chřipkou je nutné zmínit také světové epidemie, které jen v průběhu 20. století stály život desítek milionů lidí. Dosud nejhorším případem byla tzv. španělská chřipka, jež propukla koncem první světové války a řádila v letech 1918‒1920. Podle některých odhadů připravila o život až padesát milionů lidí.

Když útočí bakterie

Ačkoliv má angína punc závažnějšího onemocnění, ve skutečnosti se jedná o poměrně běžnou nemoc nejčastěji bakteriálního, virového nebo mykotického původu. Angína neboli akutní zánět mandlí postihuje krční mandle, kořen jazyka a přilehlou část hltanu. Šíří se kapénkově a její inkubační doba činí obvykle 1–3 dny. 

K hlavním příznakům patří bolest v krku, kašel, ztížené polykání, zvětšené mízní uzliny, bolesti hlavy, případně ucpání nosu. Dobrou zprávou je, že angínu lze (na rozdíl od chřipky) dobře léčit antibiotiky, zejména penicilinem. Ptáte se, jak ho lékaři nahrazovali před jeho vynálezem ve 40. letech minulého století? Poměrně obtížně, ačkoliv je třeba dodat, že se tehdy angína vyskytovala mnohem méně často. Klid na lůžku a obklady zkrátka musely stačit. 

Kromě toho tehdy hrozilo riziko následných komplikací v podobě tzv. revmatické horečky. Ta sice existuje i dnes, ale vyskytuje se především v rozvojových zemích, kde však její příznaky vykazuje podle Světové zdravotnické organizace WHO až 1 % školních dětí ročně. Onemocnění propuká zhruba 3–4 týdny po prodělané a nedoléčené angíně a může postihnout srdce a klouby; v krajním případě pak vede až k selhání oběhu. 

K nejčastější formě angíny u nás patří tzv. lakunární (hnisavá) angína: obvykle napadá děti předškolního a školního věku, které ještě nemají dostatečně vyvinutou imunitu. Projevuje se horečkou (nad 38 °C), třesavkou, zvracením, extrémní bolestí v krku a zejména hnisavým povlakem v ústní dutině ‒ odtud název hnisavá.