Zahrada rajských divů: Jemenský ostrov Sokotra

Lahvovník (Adenium obesum subsp. socotranum) je sukulentní dřevina. Vzhledem ke své jedovatosti je rostlina pasoucím se dobytkem ušetřena a šíří se v suchých kamenitých oblastech.

Podle velkých růžových květů se lahvovníku říká pouštní růže. Lahvovník je jedním z endemických druhů ostrova, které představují 37 % z dosud více než 850 popsaných druhů.

Osamělý dračinec rumělkový (Dracaena cinnabari) na okraji náhorní plošiny Homhill. Rod dračinec má okolo 80 druhů. Jen málo z těchto vývojově prastarých jednoděložných dřevin ovšem dosahuje stromovitých rozměrů. Pryskyřice dračinců na vzduchu tuhne v červenohnědou hmotu, která má desinfekční účinky. Kromě léčebných účelů se používá například k barvení keramiky z nepálené hlíny.

Převažující množství srážek na ostrově spadne v podobě přívalových bouří. Většina řek je proto dočasná a takovéto bazénky s průzračnou vodou jsou velkou atrakcí. Zejména pro arabské turisty, kteří ve vodě s chutí dovádí a zpívají. Zřejmě nejvíce těchto malých nádrží je k vidění ve spodní části údolí Wádí Dirhur, které roztíná náhorní plošinu Diksam v centrální části ostrova.

Tato část pobřeží v oblasti Arher na východním výběžku ostrova je pozoruhodná zejména díky vysokým dunám z jemnozrnného písku. Mezi nimi vytékají ze skalnatých stěn drobné říčky, které se po krátké cestě skalnatým pobřežím vlévají do moře.

Sup mrchožravý (Neophron percnopterus) nepatří k endemickým druhům ostrova. Ty jinak představují výraznou část zdejší fauny – až 90 % plazů a zástupců hmyzí říše nenajdete nikde jinde na naší planetě. Z důvodu velkého bohatství flóry a fauny byla Sokotra vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO.

Strmé pobřeží ostrova Sokotra, který má zhruba rozměry 135 na 42 kilometrů. Název pravděpodobně pochází z arabského suq qutra, což znamená říše pryskyřice. Jméno souvisí s přítomností množství kadidlovníků, myrhovníků a dračinců, které produkují ve starověku velmi ceněné pryskyřice.

Porosty dračinců se na ostrově vyvíjely milióny let a patří k nejstarším ekosystémům na Zemi. Jejich budoucnost je ovšem nejistá, protože zavlečené druhy domácích zvířat spásáním ničí mladé výhonky vzácných druhů rostlin a tím i přirozené prostředí endemických živočichů. Na odvrácení negativního vývoje se od roku 1998 podílí i pracovníci a studenti lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské univerzity v Brně. Přímo na Sokotře budují školky produkující tisíce sazenic.