Záhada prázdného sarkofágu: Kam zmizela mumie královny Hetepheres?

Faraon Chufu, známý též pod řeckým jménem Cheops, si zajistil nesmrtelnost tím, že nechal vystavět hrobku, která i tisíce let po jeho smrti budí úžas: Velkou pyramidu v Gíze. Ve své honbě za věčnou slávou ovšem mocný vládce nezapomněl ani na svou drahou matku. Jak se přesvědčili archeologové ve 20. století, vypravil královnu na její poslední cestu se všemi poctami. Ani panovník považovaný za vtěleného boha ovšem nedokázal ochránit matčin posmrtný klid…

Opovážliví lupiči

Egyptští kněží se bázlivě krčí před faraonem Cheopsem. „Přihodila se nesmírná ohavnost, Pane obou zemí. Proklatí lupiči vtrhli do hrobky tvé božské matky. Svou chtivostí narušili posvátnost tohoto místa,“ vyprávějí muži s očima pevně zabořenýma do podlahy. „Taková opovážlivost! Co zmizelo?“ vyštěkne vládce. „Nějaké šperky, nádobky se vzácnými oleji, královniny zlaté sandály…“ zajíkne se jeden kněz. „Většina cenností však zůstala na svém místě, ó synu Reův,“ spěšně mu vtrhne do řeči jeho druh, když vidí, jak faraon rudne ve tváři. „A co mumie?“ zeptá se nebezpečně chladným hlasem panovník. Kněží si vymění kradmý pohled. „Ta zůstala nedotčená, božský,“ ujišťují vládce jednohlasně. „No, dobrá, máte štěstí. Zdá se, že budu muset svou milovanou matku nechat pohřbít na bezpečnějším místě,“ rozhodne faraon.

Podobný příběh se možná odehrál ve 27. století před naším letopočtem v době vlády panovníka Cheopse. Nebo také ne. Tak se totiž objevitel Hetepheresiny hrobky snažil vysvětlit záhadu, na níž v místě královnina posledního odpočinku narazil. Co mu nedalo spát?

Překvapený fotograf

Roku 1925 provádí v Gíze vykopávky archeologové z Bostonu a Harvardu pod vedením George A. Reisnera. Na rozdíl od svých předchůdců – dychtivých lovců pokladů a dobrodruhů, dobře vědí, že majestátní hrobky panovníků Chufua, Rachefa a Menkauera neskrývají žádné bohatství. Už dávno je totiž vydrancovali vykradači hrobů. Přesto doufají, že slavné pohřebiště, které vybudovali faraoni 4. dynastie Staré říše, dosud nevydalo všechna svá tajemství. Ve svém průzkumu se zaměří na královskou nekropoli východně od Velké pyramidy. Zde se vyjímají tři malé pyramidy královen. V nich však archeology žádný velkolepý objev nečeká. Skutečný poklad se totiž skrývá pod pískem!

Nečekané štěstí se 2. února roku 1925 usměje na fotografa archeologické expedice Mohameda Ibrahima. Rozhodne se pořídit několik snímků pohřebiště. Když však postaví trojnohý stativ svého fotoaparátu na zem, jedna z nožek stojanu se zaboří do jakési dutiny. Co to má znamenat? V dutině se skrývá vrstva sádry maskovaná jako skalní podloží. Fotografa ovládne zrušení. Vždyť sádrová omítka by mohla maskovat vstup do hrobky. Ihned přivolá své kolegy a ti se dychtivě pustí do práce…

Dobře utajená hrobka

Archeologové nejprve odhalí dlouhý příkop plný vápencových bloků. Po jejich odstranění se odborníkům naskytne pohled na dvanáctistupňové schodiště. To je zavede do tunelu, který ústí do obdélníkové místnosti. A v ní spatří to, o čem sní všichni egyptologové: sarkofág obklopený pohřební výbavou. Pravda, vědcům neunikne, že i v této hrobce řádili nenechaví lupiči. Z mnoha vzácných nádob zůstaly jen střepy, další předměty kdosi bezohledně a nenávratně poškodil. Přesto z pohřební výbavy zůstalo tolik, až z toho přechází zrak: umně vyřezávaný nábytek zdobený zlatem, mistrovsky vyhotovené skříňky, truhlice se šperky a alabastrové džbány.

Zrak archeologů však nejvíce přitahuje pečeť na nádherném alabastrovém sarkofágu. Nese jméno faraona Chufua a vypadá zcela neporušeně. To by naznačovalo, že archeologové budou moci pohlédnout majiteli hrobky do tváře! Málokterého faraona nebo jeho manželku přitom egyptologové našli v jeho či její hrobce. Potká snad americké badatele stejné štěstí jako jejich britského kolegu Howarda Cartera, jenž v říjnu roku 1925 nalezl ve zlaté rakvi mumii faraona Tutanchamona tak, jak ho na poslední cestu připravili balzamovači?

Hádanka pro egyptology

Po otevření víka sarkofágu nemohou američtí vědci uvěřit svým očím. Rakev zeje prázdnotou. Kam zmizela mumie? Aby rozluštili tuto záhadu, musí nejprve odhalit totožnost majitele hrobky. Nalezené předměty jim prozradily, že bohatá pohřební výbava patřila královně Hetepheres. O koho šlo? Tato královna měla podle všeho vztah nejméně ke třem faraonům. Jejím otcem byl nejspíš poslední panovník třetí dynastie Hunej. Hetepheres se pak provdala za zakladatele další dynastie Snofrua. S ním ji zřejmě pojilo i blízké příbuzenství. 

Egyptologové předpokládají, že Hetepheres a Snofru byli nevlastní sourozenci. Taková manželství představovala u vládnoucí vrstvy ve starověkém Egyptě běžnou praxi. Jak lépe zajistit čistotu královské krve než sňatky v rámci rodiny? Ze všech faraonů, s nimiž se jméno Hetepheres pojí, se ovšem nejvíce proslavil její syn Chufu. Královna se dožila asi prvních patnácti let jeho vlády. Pak jí faraon vypravil slavný pohřeb. Jenže kam, kdy a proč během té slávy zmizela mumie? Tam, kde chybějí důkazy, pracuje lidská fantazie…

Ukradená královna

Americký archeolog George A. Reis­ner se domníval, že Cheops nechal svou matku nejprve pohřbít vedle jejího manžela v Dašúru. Již krátce po pohřbu se však k uchu faraona dostala zpráva, že královnin posmrtný klid narušili lupiči. Ze strachu před úplným vydrancováním hrobky ji proto Cheops nechal převézt do Gízy. Snad doufal, že ve stínu jeho obrovské pyramidy zůstane Hetepheresina hrobka nedotčena. Víme, že toto přání se mu skutečně splnilo. Ale co mumie? Copak si mocný faraon nevšiml, že to nejcennější – královnino tělo, chybí?

TIP: Hrobky faraonů: Záhada ztracených mumií z egyptského Dér el Bahrí

Reisner tvrdil, že v Dašúru Hetepheresinu mumii ukradli nebo vážně poškodili lupiči. Mezi obinadly nabalzamovaných těl se totiž skrývaly zlaté amulety, vzácné šperky a další cennosti. Aby se této kořisti lupiči zmocnili, počínali si tím nejbezohlednějším způsobem. Archeologové se mnohokrát setkali se zuboženými mumiemi vysvlečenými z obinadel, které beze vší důstojnosti ležely na podlaze hrobky. O této svatokrádeži se podle Reisnera neodvážili egyptští kněží faraonovi říct. Ujišťovali ho, že ke královniným ostatkům se nikdo ani nepřiblížil. Cheops jim uvěřil, a tak bezelstně otiskl na prázdný sarkofág svou pečeť. Toto vysvětlení se však mnohem spíše hodí do románového příběhu než k práci seriózního archeologa. Jak došlo ke zmizení královnina těla, totiž ve skutečnosti nikdo neví…