Z podfukáře rytířem spravedlnosti: Životní cesta spisovatele Karla Maye
Někteří spisovatelé se do světa svých literárních postav vžijí tak dokonale, až sami uvěří v pravdivost jejich dobrodružství. Zřejmě to platí i o Karlu Mayovi, který dokázal své oddané čtenáře přesvědčit, že osudy Old Shatterhanda známého v Orientu jako Kara ben Nemsí vycházejí z jeho vlastních zkušeností. Nebo že by v tomto případě opět vystrčila růžky literátova zločinecká minulost a on své obdivovatele bez nejmenších výčitek svědomí promyšleně klamal? To dnes těžko posoudíme. Jistě můžeme tvrdit pouze to, že Karel May měl dar nesmírné obrazotvornosti, jenž dokázal využít zavrženíhodným i společensky přijatelným způsobem. Vezměme to ale od začátku…
Kouzlo babiččiných vyprávění
Koncem února roku 1842 přibyl do rodiny Mayových v Ernstthalu další potomek. Chudý tkadlec Heinrich a jeho žena Christina přivedli na svět celkem čtrnáct dětí. Pouze pět z nich se ovšem dožilo dospělosti, a právě narozený Karel si jako jediný vydobyl místo v síních slávy.
Malý Karlík však dělal svým rodičům starosti. Kvůli nedostatku výživy a špatné hygieně při křtu na nějaký čas přišel o zrak. V této nelehké době mu dny rozjasňovala vyprávění jeho babičky. Díky ní v chlapcově mysli vyvstávaly obrazy skvostných paláců, odkud svým říším vládli nesmírně bohatí sultánové. Stará žena totiž svému vnukovi vyprávěla v Německu tehdy populární perské a indické pohádky. Nevědomky se tak postarala o to, že kouzlo Orientu pro Maye nikdy neztratilo svou přitažlivost.
Právě romanticky zkreslené představy o zemích Blízkého i Dálného východu posloužily mnohem později kromě pověstného Divokého západu jako vhodné kulisy k příběhům Old Shatterhanda alias Kary ben Nemsího. Představovali si Karlovi rodiče, že se jejich postižený syn dá na dráhu spisovatele? To sotva! Nicméně talent ke studiu v něm rozpoznali.
Když hošíkovi v pěti letech opět začal sloužit zrak, snažili se mu otec s matkou svými skromnými prostředky zajistit to nejlepší možné vzdělání. Potřebné finance k zajištění budoucnosti svých dětí sháněla i Christina, která pracovala jako porodní asistentka. Navzdory veškeré snaze si ovšem manželé Mayovi nemohli dovolit vydržovat svého syna na vysněných lékařských studiích. Co tedy s ním? Nemůže-li být doktorem, ať se stane učitelem!
Nespravedlivá nařčení?
Na učitelském semináři ve Waldenburgu se May dlouho neohřál. Obvinili ho totiž, že v kostele ukradl šest svíček, a proto ho vyloučili. Nakonec mu sice úřady dovolily dostudovat jinde, avšak mladík si již nesl cejch podezřelého živlu. A po nástupu do zaměstnání si neblahou pověst bohužel nijak nevylepšil. Právě naopak! Nejprve získal místo učitele na chudinské škole v Glachau. Již po dvou týdnech se s ním ale musel rozloučit. Proč? Jeho bytný ho vykázal z domu. Prý protože měl May pletky s jeho manželkou. Takže nejen zloděj, ale i svůdník – o takového učitele se školy skutečně nepraly…
Z Glachau putoval May na tovární učiliště v Altchemnitz. Vštěpoval zde základní vědomosti deseti- až čtrnáctiletým dětem, které deset hodin denně dřely v továrně. Za svou snahu dostával tak mizerný plat, že z něj jen stěží mohl vyžít. Proto si prý od svého spolubydlícího půjčil hodiny, fajfku a cigaretovou špičku. Šlo však skutečně o půjčku? Spolubydlící Maye obvinil z krádeže právě těchto věcí. Tehdy došla úřadům s nezdárným učitelem trpělivost. Domnělá či skutečná provinění dostala mladého muže na šest týdnů do vězení. Horší ránu mu ovšem zasadil zákaz učit. Zahanbený a s prázdnými kapsami se musel vrátit domů.
Mistr převleků
May vedl pěvecký spolek Lyra a občas složil nějaké hudební dílko. Těch pár drobných, které mu to vyneslo, však nestálo za řeč. A tak vymyslel plán, jak přijít k penězům a zároveň se pomstít společnosti, jež ho nemilosrdně odsoudila. Však on už z těch namyšlených snobů dokáže vymámit nějakou tu korunu! Při svém novém způsobu obživy projevil skutečný herecký talent.
Do krejčovského salonu ve městě Penig vejde důstojně vyhlížející pán. Představí se jako doktor Heilig a objedná si pět kusů šatstva. Krejčí se úslužně uklání. Už si představuje, kolik mu taková zakázka vynese peněz. Ale ouha! Když onen důvěryhodně vyhlížející muž obdrží svou objednávku, zmizí bez placení. O koho šlo? Masku lékaře si nasadil Karel May. Bývalý učitel se nijak nerozpakoval svůj špinavý trik zopakovat. Policie mu ovšem brzy přišla na stopu, takže se roku 1865 opět loučil se svobodou. Za své kousky si vysloužil čtyři roky vězení.
Otrlý kriminálník
Ve vězení se dobrovolně ujal péče o knihovnu. Dozorci mu také svěřili úlohu písaře. Za dobré chování ho úřady roku 1868 předčasně propustily. Ke své velké lítosti May po návratu domů nenašel mezi živými svou milovanou babičku. Ani to ho ovšem nepřivedlo k pokání. Již v březnu následujícího roku si oblékl uniformu policejního poručíka. V tomto přestrojení zabavil u obchodníka Reimanna desetitolarovou bankovku, několik stříbrných mincí a kapesní hodinky, v nichž podle svých slov poznal kradené zboží. Jako falešný policista si udělal z obchodníků dobrý den ještě několikrát.
V prosinci se pak vžil do role seminárního učitele. Vymámil zboží z kožešníka v Chemnitzu (Saské Kamenici). Pod záminkou, že chce kožešiny ukázat nemocnému panu řediteli, zmizel opět bez placení. To se ví, že policie šla vykutálenému ptáčkovi po krku. Podařilo se jim ho zatknout, ale May se nějakým záhadným způsobem dokázal vymanit z pout a zmizel...
Na útěku před spravedlností se ocitne v českých Valkeřicích. Místní ho jako tuláka předají policii. May se tím ovšem nenechá nijak vyvést z míry. Pohotově si vymyslí, že se jmenuje Albin Wadenbach a vlastní plantáže na Martiniku. V Evropě prý pátrá po svých tetách, avšak bohužel mu došly peníze. Vypadá to, že muži zákona mu jeho fantastickou historku uvěří. Po výměně dopisů se saskými úředníky se ovšem zločincova totožnost prozradí. Znovu putuje na čtyři roky do vězení, tentokrát do mnohem těžšího žaláře než poprvé…
Napravený zločinec?
Za mřížemi konečně May využije svou bujnou fantazii k beztrestnému konání. Začíná si představovat vzdálené kraje. Zabydlí je indiánskými a arabskými hrdiny, kteří vystupují po boku svých evropských přátel.
Po otevření věznice na něj tak roku 1875 čeká s otevřenou náručí tiskař a vydavatel kolportážních románů H. G. Münchmeyer. Propuštěnému zločinci nabídne možnost, aby pro něj psal dobrodružné příběhy na pokračování. Konečně se tak Mayovi otevře cesta k poctivému životu!
Dílka plná strhujících soubojů na život a na smrt, která literát píše pod pseudonymem, čtenáři doslova hltají. Mayovi se dokonce začne dařit natolik dobře, že vstoupí do stavu manželského s o mnoho let mladší Emmou. Brzy se nechá opít úspěchem a domnívá se, že se bez Münchmeyera obejde. Spisovatel na volné noze však přecení své schopnosti. Za otištění svých povídek a článků v různých časopisech nedostane zdaleka tolik, aby ho to i s manželkou uživilo. Hmotná nouze ho opět donutí přijmout Münchmeyerovu nabídku. Od té chvíli Mayova hvězda stoupá.
V devadesátých letech lze jen těžko v Německu najít populárnějšího spisovatele. Někdejšímu kriminálníkovi však proslulost jeho děl nestačí. I on sám chce být předmětem obdivu. Proč nenechat čtenáře věřit, že podnikl všechny cesty, na které vyslal Old Shatterhanda neboli Karu ben Nemsího?
Znovu na pranýři
Karel May doplní své jméno o doktorát, ač samozřejmě podobný titul nikdy nezískal. Zasvěceně přednáší o státech Orientu i krajině Divokého západu, přestože tyto oblasti zná jen z ilustrací. Aby dodal věrohodnosti svému vyprávění, vyzdobí svou vilu Shatterhand loveckými trofejemi či exotickými předměty. Dokonce si opatří trojici pušek. Mají připomínat medvědobijku a henryovku, z kterých střílí nebojácný Old Shatterhand, a Vinnetouovu stříbrnou pušku. A veřejnost, stejně jako předtím všichni oklamaní krejčíci, kožešníci a jiní podnikatelé, Mayovi jeho historky baští. Každá lež se však jednou provalí!
Spisovatelovi nepřátelé odhalí jeho zločineckou minulost. Prokážou, že žádnou ze zemí, jež tak květnatě popisuje, nikdy nenavštívil. Přisadí si také Mayova manželka. Po obdivu a penězích toužící Emma se v manželství se snílkem cítí dlouhodobě nespokojena. Neustále se s ním hádá. Až jednoho dne ve vzteku zasadí Mayovi další ránu.
Všichni, kdo obdivují, jak promyšleně literát vkládá do svých příběhů křesťanské myšlenky, opěvuje ideály spravedlnosti a míru, se dozvědí, že literát si vydělával psaním podřadných šestákových románů na pokračování. V očích vyšších a vzdělanějších společenských vrstev představovaly podobné spisky nejhorší možný odpad.
Pokus o nápravu
Snad aby odčinil, že své čtenáře tak dlouho klamal, se Karel May roku 1899 vydal na cestu po Orientu. Na šestnáct měsíců dlouhém putování se však spisovatel nepouštěl do žádných riskantních podniků. Užíval si pohodlí hotelů i cestování lodí. O jeho potřeby se staral spolehlivý sluha. Objevování exotiky podle turistických průvodců ovšem i tak přineslo Mayovi cenné poznatky, podle nichž pak upravil líčení Orientu ve svých literárních dílech.
V roce 1908 se pak odhodlal navštívit také Severní Ameriku, třebaže na návštěvu jeho milovaných Apačů nikdy nedošlo. V té době se také po jeho boku objevila nová žena. Spisovatel se rozvedl se zrádnou Emmou a roku 1903 se oženil s ani ne čtyřicetiletou vdovou po svém příteli Plöhnovi Klárou. Ta mu zůstala oddanou partnerkou až do konce jeho dní.
TIP: Milovník divochů: George Catlin se stal nejslavnějším malířem indiánů
V nelehkých časech plných soudních sporů se změní spisovatelova tvorba. Stále více zaplétá do svých povídek a románů křesťanskou mystiku, filozofuje nad životem, káže o míru, libuje si v alegorických příbězích o smyslu bytí. Tato závažná hluboce promyšlená díla si však žádný velký čtenářský ohlas nevyslouží. Přesto se na sklonku života dočká May nečekané pocty, když se roku 1912 setká s příslušníky císařského dvora, mezi nimi i s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d'Este. Záhy nato spisovatel umírá. Podle nejnovějších zjištění k jeho smrti přispěla postupná otrava těžkými kovy, zejména olovem.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografiíWikimedia, Shutterstock