Vynálezy, které lidé nechtěli: Alfred Wegener a jeho země v pohybu

Alfred Wegener byl německý meteorolog a geolog, ale také astronom a geofyzik, který se narodil v Berlíně v roce 1880. V roce 1912 předložil na valné hromadě Jednoty geologů ve Frankfurtu úvahu o soustavném posouvání kontinentů. A způsobil tím skandál. Ještě během jeho výkladu odborní kolegové vyskakovali a horlivě diskutovali nad nesmyslností Wegenerovy vize. Ten svůj objev postavil hlavně na nálezech tehdy hojně publikovaných zkamenělin fauny a flóry, identických na rozdílných kontinentech. 

Původní euforii z objevu brzy vystřídalo tvrdé vystřízlivění. Vědci odmítli byť jen připustit, že by na jeho teorii mohlo být něco pravdy, a ve svých urážkách byli skutečně vynalézaví: Wegener se od svých vědeckých kolegů dozvěděl, že jeho objev je „sen velkého básníka“, on sám „člověk stižený motolicí, co blouzní v horečce“ a jeho bádání se koneckonců „provádělo nevyhovujícími prostředky“.

Průkopník nové teorie se však s názory kolegů nehodlal smířit a svoji práci Vznik pevnin a oceánů, kde mimo jiné hovoří o takzvaném Urkontinentu neboli jednolitém prapředkovi všech kontinentů (dnes známému jako Pangea), publikoval v průběhu následujících let celkem čtyřikrát.

Od nepřejícných kolegů geologů si také jezdil odpočinout na expedice do dalekého Grónska, kde se zabýval zkoumáním polární cirkulace vzduchu. Poslední expedice v roce 1930 se mu však stala osudnou – zahynul při návratu od skupiny svých spolupracovníků, kterým vezl zásoby.

TIP: Pokrok lemovaný omyly: Rozpínající se Země a další překonané teorie

K teorii kontinentálního driftu se vrátil až koncem padesátých let anglický experimentální fyzik Patrick Blackett (1897–1974) a nakonec jí daly za pravdu až geologické objevy v šedesátých letech. Teprve tehdy byl Wegener uznán za otce jedné ze zásadních vědeckých revolucí dvacátého století.