Vylidněná země draka: Odvrácená strana čínské politiky jednoho dítěte

Před devíti lety spočívala práce Liou Fang v čínském okrese Nan-čchuan v dohledu, aby ženy z její vesnice neměly víc než povolený počet dětí. Pokud se jim narodila holčička či postižené miminko, dala jim svolení ke druhému početí. Jestliže však přivedly na svět chlapečka nebo již druhého potomka, Liou jim zprostředkovávala kondomy a naléhala na ně, aby si nechaly zavést nitroděložní tělísko. V případě, že i přes antikoncepční opatření otěhotněly, nabádala je k potratu. Výsledky její práce se pak hodnotily na základě přírůstku obyvatel – čím menší byl, tím lépe. 

V současnosti je však náplň jejího zaměstnání zcela odlišná: Poté, co před třemi lety čínská vláda upustila od politiky jednoho dítěte, přestala Liou matky omezovat – a naopak je teď k plození přímo vyzývá. Naráží ovšem na problém, že lidé už víc než jednoho potomka nechtějí. „Výchova dětí je prostě moc drahá,“ dodává Liou rezignovaně. 

Méně dětí, více peněz

Téměř po čtyři desetiletí se vládnoucí komunistická strana opírala o extrémní formu sociálního inženýrství, kterým hodlala omezit přirozený přírůstek obyvatelstva. Jednalo se o součást strategie na podporu ekonomického růstu a zvyšování životního standardu. Argument vlády tehdy zněl, že průměrný příjem na člověka se zvedá snáz, je-li v zemi méně lidí. Propaganda po celé lidové republice proto krmila obyvatele hesly jako „Chcete-li rychle zbohatnout, mějte méně dětí“. 

Pravidlo platilo od roku 1980 a podle statistik zdravotní komise provedli lékaři od té doby téměř 400 milionů potratů. Ovšem logika, na jejímž základě směly mít matky pouze omezený počet potomků, nakonec zafungovala: V současnosti je v zemi asi 100 milionů jedináčků mladších 40 let a průměrný příjem na hlavu se zvedl v přepočtu ze 4,5 tisíce korun na 229 tisíc. Problém spočívá v tom, že opatření zabralo až moc. 

Velmoc nad propastí

Podle prognóz dosáhne populace Číny vrcholu v roce 2027, kdy bude v lidové republice žít 1,45 miliardy lidí. Pak ovšem nastane pád a potrvá několik desetiletí. V roce 2050 bude mít zhruba třetina obyvatel víc než 65 let a pracující třída značně prořídne. Vyvstávají proto otázky, o koho se ekonomika země opře a kdo se postará o zestárlé: Čí daně zaplatí jejich důchody? 

Dle I Fu-siena z University of Wisconsin představuje stárnutí čínské populace problém, který nelze přehlížet. „Kvůli pochybným vládním nařízením lid země s tisíciletou historií řídne a degeneruje,“ tvrdí výzkumník. Dnešní vláda došla ke stejnému názoru: K pochybením minulosti se sice veřejně nepřiznala, ale od pravidla jednoho dítěte upustila. V roce 2016 povolila rodičům dvě ratolesti a loni nakonec zrušila veškerá omezení. 

Volnost nefunguje

Zatímco dřív se tedy párům vtloukalo do hlavy, že je vlastenecké mít pouze jednoho potomka, nyní by měli řádní občané zplodit alespoň dva. „Děti už nejsou pouze otázkou rodiny, ale jde o téma národního zájmu,“ psalo se loni v magazínu People’s Daily, který je pod vlivem komunistické strany. Nakonec se však ukázalo, že vládní doporučení mají na plození ratolestí v moderní Číně pramalý vliv. 

Státní orgán pro populační prognózy počítal po zrušení omezení s přírůstkem 20 milionů dětí. Loni se jich ovšem narodilo „pouze“ 15,23 milionu, ještě o dva miliony méně než v předešlém roce. A za propad podle všeho může ekonomika země: Růst životního standardu se totiž projevil také na vyšších cenách, a obzvlášť lidé ve městech se tak často museli na sto procent zaměřit na práci. Dvacetiletí jsou si vědomi, že se mají lépe než jejich rodiče, a chtějí pro své děti podobnou budoucnost. 

Jedno, a dost

„Chtěli bychom druhé dítě – aby si měl s kým hrát,“ tvrdí 29letá Čou Ťing z Wu-chanu a ukazuje na dvouletého synka skotačícího ve vzdělávacím centru, kde právě absolvoval hodinu angličtiny. Ačkoliv by si druhou ratolest přála, kvůli ekonomice se bojí si ji pořídit. S manželem totiž vlastní obchod s tričky a trh je momentálně nestabilní. „Pokud bychom měli druhé dítě a obchodu by se nedařilo, naše životní úroveň by klesla. Nemohla bych dopřát to nejlepší oběma potomkům,“ dodává Čou. 

Mnoho čínských rodičů žije v podobné situaci, a veškerou pozornost i prostředky proto raději věnují jedinému dítěti. Podle vedoucího zmíněného vzdělávacího centra utratí někteří za kroužky svých ratolestí ročně v přepočtu až 340 tisíc korun.

Wang Feng z University of California tvrdí, že jde čínským rodičům pouze o to, aby jejich potomci stoupali po společenském žebříčku. „Problém netkví v tom, že by víc dětí neuživili. Jejich prioritou je zajistit jim výhodnou pozici do života,“ vysvětluje sociolog. Názor Čou Ťing sdílí většina čínských žen: V roce 2017 se jich v dotazníku serveru zhaopin.com vyjádřilo ve prospěch druhého dítěte pouze 22,5 %. Takřka trojnásobek tázaných pak uvedl, že nehodlají mít víc než jedno. 

Milujte se a množte se!

Čínská vláda si uvědomuje, že uvolnění pravidel nepřineslo kýžené výsledky. Na březnovém Národním lidovém kongresu se proto řešilo, jak zemi navést správným směrem. Někteří navrhovali snížit aktuální věkovou hranici pro uzavření sňatku o dva roky – na 20 let pro muže a 18 pro ženy. Podle jiných by si zas rodiny se dvěma dětmi zasloužily speciální příspěvky. Objevily se však také myšlenky na finanční penalizaci bezdětných párů. 

Zatímco nejvyšší vedení státu hledá řešení, provinční autority berou situaci do vlastních rukou. Pokud jde o propagaci druhého těhotenství, považuje se za nejprogresivnější provincii Chu-pej, kde leží i zmíněná města Wu-chan a Nan-čchuan. V posledních letech tam vzniklo na 2 500 nových místností, jež poskytují soukromí kojícím matkám. Některé metropole hradí náklady spojené s druhým porodem, jiné darují každému druhorozenému v přepočtu asi čtyři tisíce korun. V místě, kde pracuje Liou, zas nabízejí bezplatná vyšetření pro ženy plánující děti i příspěvek na těhotenskou péči. 

Žádný dům, žádná žena

Ani na venkově však nepanuje lepší situace. V obci, kde Liou působí, se v roce 2016 narodilo 504 dětí, o rok později pouze 477 a loni už jen 460. K druhému těhotenství přitom nedokázala přesvědčit dokonce ani tamní zástupkyni komunistické strany Tchang Sü. „Sice mi tvrdí, že se země musí zařídit podle nové vládní vyhlášky, ale sama druhé dítě mít nechce – prý je moc drahé,“ vysvětluje Liou. 

TIP: Příliš mnoho synů: Mužům v Číně a v Indii nezbývá, než si manželky kupovat

Problém spočívá i v tom, že vedle kroužků a běžných potřeb musí rodina synovi pořídit také dům. Od chlapců se očekává, že budou pokračovateli rodu a později se o rodiče postarají. Dívky naopak patří do rodiny, kam se provdají. Představa, že by pro své dva syny museli kupovat dva domy, působí na páry jako účinná antikoncepce. „Pokud synovi nezajistíte bydlení, nenajde si ženu,“ vysvětluje taxikářka Čang, jež nechce uvést celé jméno. „Kdybyste měli dva kluky, sedřeli byste se z kůže.“