Výjimečnost dálkových migrací: Jak se rostliny a zvířata plavily za lepšími zítřky
„Plavit se“ umí i gekoni
Indický oceán z Madagaskaru na Andamanské ostrovy přepluli před 6 miliony předci gekonů felsuma andamanská (Phelsuma andamanense). Na přírodním voru se plavili více než 5 000 kilometrů. Dnes jsou v Bengálském zálivu jedinými zástupci felsum. Jejich nejbližší příbuzní žijí stále v „domovině předků“ na jihozápadě Indického oceánu.
Žáby na přírodních vorech
Jiné daleké migrace podnikly rostliny nebo živočichové po mořské hladině na přírodních „vorech“. Relativně krátkou plavbu museli absolvovat předci žab Ptychadena newtoni žijících na ostrovech Sao Tomé a Principe v Guinejském zálivu. Žáby se dostaly na ostrovy před pěti miliony roků. V té době ani nikdy potom nespojovala ostrovy s africkou pevninou suchá zem, po které by mohly žáby přejít. Nejbližší pevninou je pobřeží Gabunu vzdálené 225 kilometrů.
Rosnatky putují pravěkem
Dálkovou migraci někdy zprostředkovali ptáci podobně jako v případě přenosu semen akácie koa z Havaje na Réunion. Podobně zřejmě putovala před 13 miliony roků australská masožravá rostlina rosnatka (Drosera) do Jižní Ameriky. Opět to odhalily genetické analýzy. Jihoamerická rosnatka Drosera meristocaulis rostoucí v severní Amazonii v „mlžném pohoří“ Cerro de la Neblina se odlišuje od amerických příbuzných a naopak sdílí řadu jedinečných znaků dědičné informace s australskými a novozélandskými rosnatkami.
Osídlení po světové potopě
Několikanásobně větší vzdálenost zdolala novozélandská fauna a flóra při kolonizaci Chathamových ostrovů. Ty měly svou původní zvířenu a květenu, která na nich přežívala od rozpadu pravěké pevniny Gondwany. Před 14 miliony roků ale vrcholilo globální oteplení a mořská hladina vystoupila tak vysoko, že ostrovy zmizely pod vodou. Tamější „potopu světa“ nic nepřežilo. Když s nástupem ledových dob mořská hladina opět klesla, vynořily se ostrovy z vod a postupně je osídlily rostliny a živočichové z ostrovů Nového Zélandu. Musely přitom překonat 800 kilometrů moře.
Opičí mořeplavci
Ještě mnohem dále to měli do nové domoviny předci ploskonosých opic Nového světa, když se před 26 až 50 miliony lety přesunuly z Afriky do Ameriky. V té době už byly oba kontinenty oddělené a opice musely absolvovat v korunách vyvrácených stromů poměrně dlouhou plavbu. Dnešní jihoamerické malpy, vřešťani a další druhy opic Nového světa se tedy vyvinuli z potomků pravěkých nedobrovolných opičích mořeplavců.
