Výjimečná podívaná: Dnes v noci budou z území Česka viditelné polární záře

Slunce ve čtvrtek podle Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) odpálilo silnou erupci třídy X1. V noci ze soboty na neděli by se tak mohla na obloze objevit polární záře, a to i ve střední Evropě. Efektní úkaz by měl být k vidění již po setmění. 

„Pokud bude geomagnetická bouře tak silná, jak astronomové předpovídají, budou záře pozorovatelné z našich končin nízko nad severním obzorem s největší pravděpodobností už po setmění. Pozorovat se ale vyplatí v průběhu celé noci,“ uvedl Petr Horálek ze Slezské univerzity v Opavě s odkazem na informace NOAA. Předpověď počasí se jeví slibně, pozorování nemá rušit ani Měsíc, který vyjde až v druhé půlce noci.

Pro pozorování je třeba najít místo s dokonalým výhledem k severu bez světelného znečištění. „Vyplatí se průběžně sledovat nějaký online aurorální monitor, například SolarHam," dodal Petr Horálek.

Polární záře lze podle Horálka v podmínkách ČR statisticky pozorovat zhruba jednou do roka. „Jsou roky, kdy se nic neděje, a pak jsou roky, kdy jsou třeba čtyři v jednom roce. Zpravidla v době okolo maxima jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity – maximum se blíží, odehraje se v roce 2025,"  uvedl. Poslední výraznou polární záři jsme z území Česka mohli spatřit v březnu 2015.

Polární záře vznikají díky interakci nabitých částic, které putují kontinuálně ze Slunce, s molekulami a atomy vzduchu ve vysoké atmosféře Země. Běžně se vyskytují mezi 80 až 150 kilometry nad zemským povrchem. Za vzájemným působením stojí protony, elektrony a tzv. alfa částice, tedy jádra helia se dvěma protony a dvěma neutrony, které Slunce většinou produkuje během silných erupcí v magneticky uzavřených oblacích.

TIP: Příští sluneční bouře by mohla přinést internetovou apokalypsu, varuje vědkyně

„Země má svůj přirozený magnetický štít, díky němuž je většina tohoto životu nebezpečného záření odkloněna. Část tohoto slunečního materiálu se ale uvězní v oblastech okolo zemských magnetických pólů, kde siločáry magnetického pole Země (a tedy i nabité částice) proniknou do naší atmosféry. Tam pak díky srážkám s atomy a molekulami vzduchu dochází k excitaci i ionizaci a následnému vyzáření v podobě viditelného světla,“ popisuje Petr Horálek. „Tak vlastně sledujeme v zemské atmosféře doutnavý výboj, jehož odstíny odpovídají konkrétním hodnotám vyzářené energie,“ uzavřel.