Výhody symbiotického soužití: Proč krabi klonují a opečovávají sasanky?

Krabi Lybia leptochelis žijí v pobřežních mělčinách Rudého moře. Náhodný pozorovatel si jich nemusí vůbec povšimnout, protože na délku měří jen pár centimetrů a nenápadným zbarvením se na pozadí kamínků na mořském dně a plážích dokonale maskují. Ke zvláštnostem těchto korýšů patří to, že na každém klepetu nosí jednu malou mořskou sasanku z rodu Alicia. Krabům to vyneslo přezdívku „boxeři“, protože se sasankami na klepetech vypadají, jako kdyby si navlékli velké boxerské rukavice. 

Ochrana výměnou za dopravu

Soužití krabů se sasankami není nijak výjimečná záležitost. Touto symbiózou jsou dobře známí poustevníčci (Pagurus), kteří skrývají měkkou zadní část těla v prázdné ulitě mořských plžů a na ní mívají mořskou sasanku. Symbióza korýše a sasanky je oboustranně výhodná. Poustevníček je žahavými rameny sasanky chráněn před řadou nebezpečných mořských tvorů. Sasanka má naopak díky poustevníčkovi postaráno o dopravu z místa na místo, což nabývá na významu zvláště ve chvílích, kdy zavládne nedostatek potravy. 

Krabí boxeři a dvojice jejich sasančích hostů se ale přeci jen pravidlům běžného soužití sasanek s kraby vymyká. Dokazuje to výzkum izraelských vědců, jehož výsledky zveřejnil vědecký časopis PeerJ. 

Výhradní život na klepetech?

Tým pod vedením Yaira Achituva se zaměřil nejprve na sasanky, které krabi nosí napíchnuté na ostrých výběžcích klepet. Mnohé naznačuje, že krabi spojili svůj život s jediným druhem sasanky. Jeho zástupce však vědci nacházeli výhradně na klepetech krabů. Po sasankách stejného druhu žijících přisedle na mořském dně pátrali marně dlouhé čtyři roky. Achituv a jeho spolupracovníci nevylučují, že někde v Rudém moři tyto sasanky žijí samostatně bez krabů. Za velmi pravděpodobné však považují i možnost, že sasanka žije výhradně v symbióze v krabem Lybia leptochelis. 

Pokud nemůže krab žít bez sasanky a volné sasanky nejsou k dispozici, pak je namístě otázka, kde si mladí krabi své sasanky opatří. Nabízí se jim pouze sasanky jiných „boxerských“ krabů a ti jsou v mnoha případech mnohonásobně větší. Krade snad krabí drobotina sasanky mnohem větším krabím seniorům? To se vědcům nezdálo pravděpodobné…

Zápasy s velkou opatrností

Z přírody i ze sledování poustevníčků chovaných v akváriích víme, že se poustevníčci o sasanky někdy poperou. Když vyrostou z ulity, musí se přestěhovat do větší a na tu pak nasadit novou sasanku. Uzmout ji jinému poustevníčkovi ale dokážou jen jedinci, kteří jsou větší a slabšího majitele sasanky přemohou. Naproti tomu maličcí „boxerští“ krabi se při pokusu o krádež sasanky silnějším jedincům ocitají v roli boxera muší váhy, který vstoupil do ringu proti borci váhy supertěžké. V ringu končí takový zápas rychlým knokautem troufalého mrňouse. 

Krab druhu Lybia edmondsoni vypadá na pozadí světlého korálu jako drobný šperk, ale na písčitém dně byste tohoto zhruba 13 milimetrů velkého živočicha snadno přehlédli. (foto: Shutterstock)

Kupodivu, při zápolení krabích „boxerů“ bez rozdílu vah není výsledek předem jasný. A často je vítězem právě maličký outsider. Během zápasu útočí krabí „boxer“ na soupeřovo klepeto. Snaží se ho znehybnit a odloupnout z něj aspoň část sasanky. Sasanky mají vysokou regenerační schopnost a uloupené části rychle doroste zbytek. 

Na kláních krabů Lybia leptochelis je pozoruhodné, že i když vědci pozorovali desítky podobných zápasů, nikdy nebyli svědky poranění některého z aktérů. Souboj zjevně probíhá podle velmi přísných pravidel, která chrání jeho účastníky před újmou na zdraví. 

Klony, klony, klony …

Na konci zápasu si může každý krab odnášet jednu sasanku. Poraženému jedna zbyla, vítěz jednu uloupil. Oba ale potřebují mít na každém klepetu po jedné. Kde vezmou druhou? Krabi svou zbývající sasanku roztrhnou a na každé klepeto si nasadí půlku. Ta díky silné regenerační schopnosti rychle doroste, a tím je krabova výbava úplná.

Rozdělením na dvě části vznikne dvojice sasanek, která sdílí stejnou dědičnou informaci. Jde o proces připomínající vznik jednovaječných dvojčat spontánní rozdělením embrya v těle nastávající matky. Takto vzniklé geneticky totožné jedince biologové označují jako klony. 

Mnoho živočichů vytváří vlastní klony. Pokud se například tělo ploštěnky roztrhne vpůli, dorostou obě části v plnohodnotnou ploštěnku. Obě takto vzniklé ploštěnky sdílejí stejnou dědičnou informaci. Jsou to klony. 

Krab Lybia leptochelis je však vedle člověka jediným známým obyvatelem této planety, který vytváří klony živočichů jiného druhu. Zatímco biotechnologové potřebují ke klonování ovcí, krav, prasat nebo koz složité laboratorní vybavení, krab klonuje sasanky „ručně“. Genetické analýzy sasanek z klepet krabů potvrdily, že dvojice vznikají v drtivé většině rozdělením jedné sasanky. Dokonce i sasanky různých krabů jsou si geneticky tak podobné, že to svědčí o krádežích a klonování jako o hlavním způsobu získávání sasanek. Stín pochyb o tom, že sasanky Alicia žijí někde volně, tím ještě nabyl na intenzitě. 

Cílené pěstění sasančích „bonsají“

Sasanky žijící na pohyblivých krabech mají lepší přístup k potravě, protože je jejich krabí partner přenáší s sebou z místa na místo. Když se krab vydá za vydatnějšími zdroji potravy, zajistí tak zvýšený přísun živin i čile lovící sasance. V případě krabů Lybia leptochelis a sasanky Alicia jsme však svědky zcela opačné situace.

TIP: Tvůrci pomíjivé krásy: Krabi v roli plážových výtvarníků

Když sasanka uloví kořist, krab často začne máchat klepety a třepe sasankou tak dlouho, dokud úlovek nepustí. Krab tak drží sasanky na redukční dietě a stará se o to, aby příliš nerostly. Když vědci sasanky z krabů sundali a nechali je růst v samostatné nádrži s dostatkem potravy, vyrostly sasanky dvaapůlkrát. Krab si tak zcela cíleně pěstuje sasanku jako jakousi bonsaj.